antisexuálně

Zase u mě přistála jedna perla,tedy věřím, že ne jen u mě, ale i u mnohých z Vás. Vždy jsem si říkala jak krásný a květnatý jazyk to máme. Nicméně pro mnohé z nás je to zřejmě nedostačující. A tak, když jsem si dnes přečetla vzkaz, který zněl přibližně takto :Ahojik, ty jsi ale krásňoučká kočulína. Zapísáme si? V tu chvíli mi naskočil opar, po nohách se mi šířila vyrážka rychlostí světla a mozek raději upadl do hlubokých mdlob, než aby to musel číst, nedej bože, aby na něco takového odpovídal. Tak jsem si říkala, jestli jsem tak divná jen já, když nepoužívám slova jako ahojik, nebo čusky, ale jen obyčejné klasické ahoj. Tak jsem se vybavena novou slovní zásobou (raději se slovníkem česko-blbštiny v kabelce) vydala vzhůru městem. Samozřejmě za účelem pochopení a porozumění.

Začala jsem klasicky,jednoduše v trafice kde říkám paní prodavačce Krásňoučký den, jedny cigareťulky prosím a dala bych si voděnku bez bublineček. Dívala se na mě jako bych byla těžce mentálně postižená,ale dostala jsem vše, co jsem chtěla a ještě mi byl popřán hezký den.

Cestou na zastávku jsem zastavila mladíka a zeptala se ho Ahojik, nevíš jak bych se tramvaječkou dostala na Václaváček?, jede tam troječka? Byl mnou zcela konsternován a tak pro jistotu řekl, že neví.

Na Václaváku jsem si zašla do Reservedu, kouknout po slevách a koupit si něco pěkného. U pokladny říkám Dobrý den,vezmu si tyhle šatičky a zaplatím Vám kartičkou. No, to mi prošlo v pohodě a tak jsem jí,aby nebyla ukřivděná popřála Hezounký zbyteček Vaší směničky.

Hned jak jsem vyšla z obchodu, uviděla jsem skupinu mužů,neztrácela jsem čas a běžela k nim. Čusík, hošánci. Vy máte ale pěkný prdelky. Neměli byste pro mě zapalovátko? Sešli se u mě tři plápolající plamínky. Tak si říkám,musím trošku přitvrdit. Tak vy tady klučíci slaďoušký pracujete? Pokyvovali. Sakra. Žádný údiv, nic. Tak si říkám,kde je sakra háček, žeby taky mluvili blbštinou? Chvíli jsem čekala,jestli se taky na něco nezeptají a pak to přišlo. Ty jsi ale micina,nezajdeme večer na drinček? Haaaaaaaaa.....Mluvili blbštinou.

Musím říct, že většina z nás blbštině opravdu rozumí a nemá s ní větší problém. Já ovšem problém měla, a to hned druhý den v práci. Mluvit blbštinou se zákazníky nebyl dobrý nápad, dokonce ani mému šéfovi se to nelíbilo. Blbština je pekelně návyková!

Takže lásečku v srdíčkách všem

Softinka