Jak nedobít hnízdečko lásky

Je to už dávno a mám to jen z doslechu, prostě jedna paní povídala. Tudíž ani nevím jestli se to stalo, ale není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Hned na začátku píšu, že je to příběh o hovně...Kdysi dávno to ještě pan soudruh Žižka měl obě oči a Šemík byl hříbě,si ( třeba ) Jenda usmyslil, že vyrazí na diskotéku do nadalekého města. A jak usmyslil tak také vykonal. Hned na místě jako správný alfasamec se vydal lovit. Po pár pokusech, drincích a oplodňováků linoucích se z repráků našel snad tu pravou. Konverzace se ubírala správným směrem, atmosféra houstla, tak že by se dala krájet., když tu na něj přišlo nutkání navštívit tu komůrku s trůnem, na který musí všichni včetně horních deseti tisíc. V tom se k němu naklonila ( třeba ) Iva a zašeptá do ouška, že má nedaleko volné hnízdečko lásky. Jasně, železo se musí kout dokud je žhavý a pokud je to nedaleko, tak to vydržím. Slovo dalo slovo a vyrazili. Doopravdy to nebylo daleko a už stáli před panelákem. Cestu výtahem si zpříjemnili žhavými polibky a to už stojí u dveří bytu. Oba urychleně otevírají dveře do toho hnízda, jen Jenda má stále důvod navíc. Půjdeš se se mnou vysprchovat? praví Iva. Jenda odmítne s tím, že dorazí za chvilku. Jen zaklapnou dveře od koupelny, vyrazí hledat ty správné dveře. Naštěstí jich v paneláku nikdy nebývá moc. Jedny, druhé, třetí a nic. Pomalu začíná tušit, že vytoužená komůrka a koupelna jedno jsou. Samozřejmě stud mu nedovolí něco tak mrzkého a přízemního, jako je vyměšovat před ulovenou kořistí a také ne pokaždé to voní jako coco chanel, což by též nenavodilo tu správnou atmosféru. Co teď? Majíc hovno na krajíčku v poslední zatáčce, zapíná veškeré mozkové závity do nejvyšších obrátek, mezitím mu na čele naskakují krůpěje potu o velikosti hrachu a půlky stažené, že jsou pevnější než švédská ocel a daly se na nich kovat podkovy. V tom přišel spásný nápad ba dokonce geniální myšlenka. Po tmě se vysvlékl do trenek a vzal ponožku. Roztáhl ji co nejvíc. Hlavně se trefit! Druhou ponožkou očistil inkriminované partie, pořádně to přece dokončí ve sprše a opatrně s přesností chirurga ji dvěma prsty zabalil a vložil do té první. A je tu další dilema. Co s tím nechtěným dárkem? Jak to bývá, geniální myšlenky nezůstávají osamoceny. Otevírá to největší okno a ve snaze ji odhodit co nejdál roztáčí nadílku nad hlavou, asi jako kladivář své náčiní při soutěžním klání a ve správný moment vypouští z okna. Ještě se chlapácky pochválí za sportovní výkon a naskakuje mu blažený výraz génia. V tu chvíli mu Einstein a Edison nesahají ani po kotníky. To už slyší dveře. No akorát včas pomyslí si. Okno nechá otevřené, aby zahladil pachové stopy. To už božská vchází do pokoje a rozsvítí. V tu chvíli by se v našem geniovi krve nedořezal ani motorovou pilou. Ta vteřina byla neskutečně dlouhá, krutě dlouhá! Milý Jenda zapomněl,že má jednu ponožku děravou a snad i břídil s nedokončenou základkou si dokáže představit, jakou má odstředivá síla sílu odstředivou. A ačkoli byl pokoj nově vymalován, ale přeci jen velmi nevkusně, nejenže se Jenda nestačil vysprchovat, ale ani nedobil hnízdečko lásky

No jak jsem psal na začátku, je to celé o hovně.....

Himl