Jedna,dvě,tři,čtyři,pět...

Pondělí... To byl zase den. Už v neděli manželka vyzvídala, kdy pojedu,když mám auto v servisu. Tušil jsem,že dříve než v poledne to nebude. Moc jí to potěšilo,protože měla jít na pracovní pohovor a nemusela shánět hlídání...
Už od rána jsem věděl,že to bude náročný den. Syn mě probudil v pět hodin...
"Tací,tací,udělej mi kakao... " šeptal mi do ucha a ručičkama mě postrkoval z postele. Musel jsem opatrně vstát,setřepat z ruky mou dceru,která ji měla jako polštář. Opatrně jsem ji sundal a spouštím nohy z postele.
"Doprdele... To jsem se lekl... " pod nohama mi totiž ležel Karel. Šel jsem udělat to kakao,přinesl jsem mu ho a opět zalehl.Musel jsem si udělat místo,protože dcera,ačkoli je vyzáblá žížala,roztahovala se jako by jí celá ta manželská postel patřila. Než to syn vypil zase jsem zabral,takže rána do hlavy prázdnou lahví od kakaa mě zase probrala. Dal jsem ji noční stolek a znova usnul.

Vzbudilo mě zvonění budíku,to už jsme v posteli zase leželi všichni na jedné hromadě. Dokonce i ten hajzlík Karel se nasáčkoval na peřinu a ležel mi na nohách. Byl ale přistižen mou ženou,tak dostal vynadáno.
Manželka se chystala na pohovor a já se staral o děti. Při snídani proběhka první hádka o to, jakou marmeládu si kdo dá... To ještě zasáhla žena a vyřešila to. Dala mi důležitou radu...
" Miláčku,nekřič po nich,počítej do deseti a pak to vklidu vyřeš..." pošeptala mi do ucha a odešla.
Po snídani si děti začaly hrát a já musel sněma. Vymysleli si pexeso... Takže jsme hráli pexeso,asi po 999 hrách,kdy jsem si najivně myslel, že to přejde,jsem to musel razantně utnout. Počítal jsem do deseti... Nepomohlo to. Holky se totiž začaly hádat,kdo kolikrát vyhrál,kdo švindluje,kdo je lepší...

Venku bylo krásně,sluníčko svítílo,tak jsem rozhodl,že jdeme ven. Starší se radovala,bude jezdit na kole. Během tří minut byla oblečená a čekala na mě a syna. Na hlavě měla přilbu a nemůže najít rukavice na kolo. Ptá se mě,jestli jsem je neviděl. Zase počítám do deseti. S úsměvěm ji sděluji,že jsem je opravdu neviděl. Jdu oblékat syna.Zase počítám do deseti,protože nechce tyhle kalhoty,ani tyhle kalhoty,pak tenhle svetr,tuhle bundu... Nakonec jsem mu dal,ať si vybere sám. Volám na mladší dceru,že už jdeme ven. Ozývá se fňukání z pokoje. Mladší dcera stojí před skříní a fňuká, že nemá včem jít ven... Zase počítám... Snažím se jí pomoct najít něco, včem by šla ven. Fňukání zesiluje,protože to barevně neladí. Zase počítám... Nakonec se mi podaří najít věci k její spokojenosti. Konečně vyražíme ven.

Vytahuju holkám kola a synovi trojkolku. Karel už se třepe, aby byl venku. Venku ho pouštím ať si běhá. Neomylně pod stromem nachází klacek a už běží ke mě... Zase počítám do deseti. Holky jezdí a zase na sebe křičí,starší ujíždí té mladší. Počítám do deseti... Syn jezdí na trojkolce,já chodím za ním a snažím se uhnout Karlovým nabídkám oslintaného klacku. Asi po třech kolečkách kolem celého dvora si sedám na lavičku v najivní představě odpočinku. Holky jezdí dokola a syn je následuje. Karel mi vytrvale cpe klacík do ruky. Otírá se o mě klackem a špiní mi kalhoty. Počítám do deseti... Snažím se vzít mu klacek dvěmi prsty,ať mu ho konečně hodím a je od něj na pět vteřin klid. Chytám klacík,Karel škubne hlavou a celou délkou klacku v hubě se utírá do mé dlaně. Počítám do deseti...

Příjíždějí holky se synem. Odkládají kola a jdou na houpačku. Je to ta houpačka pro dva. Dvě sedátka na opačném konci lešeňové trubky. Nastává neřešitelná situace. Jsou dvě sedátka,mám tři děti... Počítám do deseti... Starší dcera na jednou konci,na druhém mladší dcera a syn. Oba ji převažují,tak stojím uprostřed a koriguju rovnováhu. Po chvíli se chtějí střídat. Počítám do deseti. Přehazuju děti. Tři zhoupnutí a zase se chtějí střídat. Počítám do deseti... Holky se chtějí houpat samy,tak houpám syna. Volá na mě,že chce jít na houpačku vedle. Počítám do deseti... Zase několik zhoupnutí a opět chce měnit houpačku... Krevní tlak mám tak 200/200,pokouší se o mě infarkt... Zvyšuju dávku počítám do dvaceti,třiceti... Nepomáhá to. Holky jsou zase v sobě... Jedna je těžší než druhá a jak sjede až dolů na doraz,drcne to a vyhazuje tu druhou na opačném konci do vzduchu. Karel cpe klacek do ruky každému, kdo prochází kolem nás. Pořád ho musím hlídat...Počítám do padesáti...nezabírá to...
Rezignuju a beru je domů na oběd. Po obědě jdeme opět ven. Celá scéna z rána se opakuje. Zase jsme venku,holky jezdí na kole. Starší nechtíc drncla do mladší,ta naráží předním kolem do obrubníku a padá. Jak jinak do jediné kaluže bláta vedle chodníku. Zase řev... Počítám do sta... Karel se jí snaží pomoct a je už taky jako čuně... Vypadá jako dvoubarevná nuttela... Spodek těla hnědý od bláta,zbytek bílý... Cítím jak mi srdce tluče ve spáncích... Koukám na modrou oblohu a přemýšlím kde sehnat nějaké drogy. Aspoň jointa trávy,nebo dvě pilule Valia...
Přemýšlím, po kom ty děti jsou. Vybavují se mi scény z mého dětství a s hrůzou zjišťuju,že jsou určitě moje. V duchu se omlouvám mým rodičům...

Karel se staví na zadní a už jsem jako prase i já... Koukám kde je syn,ten skáče do té kaluže bláta a hrozně se řechtá tomu, jak to cáká... Seru na počítání... Oči se barví do červena a cítím, jak mi na hlavě rostou rohy. Mám hroznou chuť někoho zabít...
Odcházíme domů. Sklízím kola a trojkolku do kolovny. Všichni vypadáme, jako bychom zápasili v blátě... Vyjedem výtahem nahoru, odemykám dveře. Svlékám postupně děti na chodbě. Věci dávám do rovnou do pračky... Děti běhají po bytě... Počítám už ani nevím do kolika...
Beru Karla do náruče a nesu ho do vany. Začínám ho sprchovat. Teče z něj příšerná kalňačka,myju ho a opět počítám... Karel je umytý,beru do ruky ručník,jen ho uvidí otřepe se... Jsem celý mokrý a zase počítám... Tentokrát ovšem nahlas a drbu Karla ručníkem.

Zapínám pračku a přichází žena,jeden pohled na mě a je ji jasné,že na mě ani nemá zkoušet mluvit. Děti si chtějí hrát... Pexeso... Asi po deseti hrách,se zase začínají hádat,kdo vyhrál. Nejrozumnější mi příjde můj syn,raduje se z každé nalezené dvojice a je mu jedno kdo ji našel...
Zavírám oči a chci umřít... Žena mě vysvobozuje a chce pomoct v kuchyni... Konečně něco normálního. Krájím v jídelně chleba na večeři, když zaslechnu z obyváku slovo "sex"...
Okamžitě bystřím smysly a ptám se dcery co to říkala. Nechce mi to zopakovat,ale vidí že už se mnou není sranda.
Řekla synovi :" jestli mi nevrátíš to pexeso,udělám ti sex".
Mozek šrotuje souvislosti a žádné nenachází. To už vedle mě stojí žena a žádá o zopakovaní věty. Dcera opakuje a kření se u toho jako jelito. Koukáme na sebe.
"Tatíííí a co je to ten sex?" pokládá mi otázku. Dnes ne,dnes už nemám sílu na vysvětlování.
"Zeptej se mamky,já už vlastně ani nevím..." odpovídám vyhýbavě. Dostávám od ženy pohlavek.
"No víš,když se milují dva lidi jako tatínek a já,tak mají sex a pak se jim narodí miminko..." vysvětluje má žena dceři... Mě ihned napadá několik sarkastických slovních obratů,ale mírním se. Dcera je jako houba,nasává informace a kdo ví odkud by se mi to pak vrátilo.

"Takže vy jste měli třikrát sex? Když my jsme vaše tři děti? " ptá se dál dcera. Než žena stačí odpovědět vyletí ze mě:
"No víckrát to určitě nebylo..." zabručím a opět dostávám pohlavek.
"No tak nějak to bylo. Bežte se oprchovat,bude večeře..." odpovídá žena. Jdu sprchovat děti,myju je a utírám. Oblečou se do pyžama a večeří. Po večeři se koukají na pohádky. Jsem hotový. Unavený a dobitý. To jdu ještě večer do práce a celou noc pojedeme...
Pohádky končí a jdu je uložit ke spánku. Loudí po mě ještě příběh na dobrou noc. Rychle nějaký vymýšlím ze zbytku sil a zapracuju do něj poučku,že rodiče se mají poslouchat. Když jim chci dát pusu všechny na mě naskáčou a pusinkujou mě... Zapomínám že jsem je chtěl odpoledne uškrtit... Čekám až usnou,dávám jim pusu a přikrývám je peřinou. Miluju je...

Sedám si do obýváku na sedačku a taky bych si nejraději lehnul. Přichází žena a pokládá přede mě černý čaj. Usmívá se na mě a ptá se :
"Tak co lásko,jaký jsi měl den?"
V hlavě se mi promítá můj den. Pexeso,oblíkání dětí,Karel s klackem,houpačky,bušení v hlavě,touha zkusit drogy,Karel,louže bláta,pexeso... Usměju se na ni a odpovídám :
" V pohodě lásko..." snažím se tvářit nenuceně "akorát buď musíš naučit Karla sedět na houpačce,nebo budeme muset mít čtvrtý sex..."

Fred