Mé dnešní ráno...

Ze sna mě budí zvuk budíku,
sedám si postel jen tak ve triku,
s otlakem polštáře na mém líci,
automaticky zapínám,vodu v konvici.
Na tachografu kontroluju, zbývající čas,
za jak dlouho na cestu, vyrazíme zas,
oblékam si třičko,pastu mačkám z tuby,
vylézám ven z kabiny a čistím si zuby.
Zuby si vyčistím,umyju tvář,
na obzoru se objeví sluníčka zář.
Sedám si za volant,otáčím klíč,
kontrolky zasvítí,pojedem pryč.
Startér se roztočí a Hektor ožije,
motor si zachrochtá,nafty se napije.
Hektor si krásně,jak kočka přede,
kontroluju kamión,než zas vyjede.
Gumy jsou v pořádku,nádrže taky,
světla už svítí,na nebi jsou mraky.
Vrata jsou zavřená,plachta je vpořádku,
vesele poplácám Hektora po zadku.
Vylezu do kabiny,rozhrnu záclony,
zaleju kafe,přerovnám bonbóny.
Sklápím si volant,tu kulatou lopatu,
prošlápnu plyn a nohu pokládám na patu.
Mrknu se do špígla,zapnu si pás,
srknu si kafe a vyjíždím zas.
Zařadím trojku a přidám plyn,
Hektor jen zavrčí a z výfuku dým,
hlasitě zafuní,turbo se roztáčí,
ručka spotřeby,vesele skotačí.
Zařadím další kvalt a Hektor zabere,
náklad není těžký,snadno se stím popere.
Řadím dál a nabíráme rychlost,
jsme spolu spojeni,jak jedna bytost.
Zajíždím do pruhu,zařadím dvanáctku,
chtěl jsem být doma,alespoň do pátku.
Středová čára,pod dveřmi se mi míhá,
Amaranthe do uší,krásně mi zpíva.
Slunce už vychází,maluje na nebe červánky,
beru mobil,fotím a ukládám do to banky.
Kolikrát jen pohled, na to ranní nebe,
nabije Tě silou,dá Ti kousek sebe.
Řidič se usměje,kafe si srkne,
no to nádhera v hlavě ho trkne.
Někdy ta práce,Ti kousek krásy dá,
ale stále platí,řidič,ten tvrdej chleba má...

Fred