Sedíme v trávě a pozorujeme oblohu. Stmívá se , to je doba , na kterou jsme netrpělivě čekali.Už se objevují, jedna po druhé, je tak jasná obloha.
"Podívej" , sotva slyšitelně zašeptá a nahne se tak, že se mě zlehka dotýká. Sleduji hvězdy ,jak se pomalu rozsvícejí. " Tak kde?" ptám se nedočkavě, jako malé děcko. " Tam, vedle Velkého vozu je vidět Cor Caroli , Srdce Karlovo , nachází se v souhvězdí Honících psů , když se podíváš dalekohledem, zjistíš, že je to vlastně dvojhvězda. Dvě hvězdy zářící ve své těsné blízkosti. Jedna je Tvoje a druhá toho, co Tě miluje."
Vidím ji jasně, celá září, Je mi krásně. Cítím jeho ruce , jak hladí mé horké tělo i zrychlující se tep jeho srdce. Něžně se přitulí, políbí a pomalu mě pokládá do trávy...