čtenářský deník

Dovolil bych si umístit zde velmi citlivou a pro mě i poučnou recenzi. Tato recenze mě přiměla znovu se zamyslet nad zprvu hezkou pohádkou. A. de Saint-Exupéry napsal Malého Prince tak, že opravdu jen ten, kdo dovede s citem číst mezi řádky zjistí kde je skryto poselství. Není divu že lidé vyznávající BDSM si jeho myšlenky osvojují a kultivují prostředí v němž žijí.

část první:

Malého prince jsem četl, myslím
že už čtyřikrát a protože jsem ho jako dítě nečetl, nikdy jsem tuto knihu nevnímal jako dětskou, ale jako knihu a ve věnování
knihy je to řečeno - jako knihu pro velké děti, pro dospělé,
kteří nezapomněli na to, na co zapoměli ti lidé, kteří jsou líčeni právě v Exupéryho knize, jako lidé na svých osamělých planetách, ve svých osamělých světech, kdy zapomínáme žít nejen pro druhé, ale dokonce i pro sebe. Ale knížka sama je bolestná, je to knížka, která otvírá srdce těm, kteří jsou ochotni naslouchat vlastnímu srdci, jeho tiché řeči. Exupéry dopsal malého prince v roce 1943, o to víc je pro mě tato knížka bolestivější.

"Jsem tady, pod jabloní..., řekl ten hlas.
"Kdo jsi?" zeptal se malý princ. "Jsi moc hezká..."
"Jsem liška," řekla liška.
"Pojď
si se mnou hrát," navrhl jí malý princ.
"Jsem tak smutný..."
"Nemohu si s tebou hrát," namítla liška.
"Nejsem ochočená."

pokračování příště...