Máte koule?

Člověk občas řekne něco úplně nevinného, nepřemýšlí nad tím, jak to "posluchač" může vnímat a teprve až když je věta venku, uvědomí si i její druhý význam.

Byla zima. Sýkorky ťukaly zobáčkem do skla a snad tak chtěly upozornit na to, že krmítko je prázdné. Protože ptactvo je mou láskou, navštívila jsem obchod v naší vísce a hledala dobroty do ptačí jídelny.

Nenašla. Mířím k mladému, asi dvacetiletému, prodavači a s vlídným úsměvem se ho zeptám: "Máte koule?"

V tu chvíli ve mně zatrne, neboť si uvědomím dvojsmyslnost oné věty. Nechtěla jsem dopodrobna zkoumat prodavačův výraz v obličeji, ale všimla jsem si, že ho otázka trochu zarazila. Snažila jsem se uvést věci do pořádku.

"Myslím lojové koule, ty pro sýkorky."

Pohotový prodavač byl uveden do obrazu a tvářil se jako profesionál, neboť samozřejmě věděl, jaké koule mám na mysli.

A já si i uvědomila, že člověk by neměl někdy věci rozpitvávat na drobečky, neboť se tak do trapasů zamotá ještě víc.