Zvládnu to ?

Pracovní sobota, pro někoho sem tam, pro mě už běžná věc. Pracuji šest dnů v týdnu, někdy i v den který pojmenováváme neděle, protože se má odpočívat. Přece i stvořitel šest dnů tvořil svět a sedmí odpočíval. Pracovní sobota začala jako vždy, vyřešit neřešitelné problémy a začít. Překvapení bylo, když se dostavil i zástupce vedení a ještě větší, když si mě povolal na kobereček. No jsem tak nějak zvyklá, jako rebel jsem neustále pod dohledem. Když mě řekl ať se posadím, poslechla jsem a čekala co přijde. Obranný system už jel na plné obrátky a já přemýšlela co jsem zase udělala za průšvih. To co mi pak sdělil mi vzalo vítr z plachet.

V podstatě jsem dostala pochvalu a možnost ukázat co ve mě je. Sestavit si dva plně funkční teamy lidi co budou kvalitně dělat to co je třeba. Jenže teď jsem nějak v koncích. Znám ty lidi kolem sebe moc dobře. Vím jaké mají klady a zápory. Kdo je spíš solista, kdo teamový hráč, kdo co umí a neumí. Jenže zvládnu tento nápor já? Jsem dostatečně silná na to čelit tomu všemu co přijde?

Vím, že když to nezkusím nezjistím to. Sedím tu nad tabulkami a přemýšlím, až se mi z hlavy kouří. Sakra vždyť to je tak nebezpečná a hlavně smrtelná činnost a já nedokážu přestat. Ale má to svoje výhody. Zaměstnává to moji hlavu natolik, že přestávám myslet na své touhy a přaní. Moje srdce je klidnější a já mám pocit jako by se ve mě něco zlomilo.

Následující dny a týdny rozhodnou, jestli dostanu přes hubu a nebo uspěji. Každopádně to bude zkušenost, která mě posune dál, jako vše co se v mém životě stalo.

Přeji Vám krásnou neděli,já jdu zas pracovat ...