Nejsem vzdělanec...

Sedím si tak v Ostravě v Nové Karolíně v kavárně a vychutnávám si presso s mlékem. Keksík co jsem k němu dostal nechávám zabalený a pozoruju cvrkot kolem. Kolem se procházejí samé výstavní kusy krásných žen,všech věkových kategorii. Půjčuju si v kavárně noviny,ať tak neomaleně nezírám na každou "šukatelnou" ženu procházející kolem mě.
Předstírám zaujaté čtení nějakých ani nevím jakých novin. Hmm... Rozplývají se mé oči na tou podívanou,když tady o dva stolečky vedle mě si usedá dívka. Má lehké letní šatičky,téměř prusvitné,pod nimi se rýsují obrysy spodního prádla. Prsa má tak akorát do mých dlaní a její holá ramena,doslova vyzývají k políbení. Vytahuje knížku,otevírá ji a začíná si číst. Přichází servírka a přijímá její objednávku. Dívka pohodí hlavou a její dlouhé havraní vlasy letí obloukem na druhou stranu. Odhalí mi tím svou šíji a krásné ouško...
Začínají se mě zmocňovat upíří sklony a najednou mám hroznou chuť ji na ten krk políbít a kousnout jí lehce do ucha. Musím přemáhát tu momentální touhu,když si ale dívka přehodí nožku přes nožku a ukáže mi své dokonalé dívčí chodidla,už mé mlsné zírání ty noviny jen těžko maskují...
Přichází servírka a dává jí ledovou kávu. Když následně odchází,napadá mě šílený plán... Kývnu na servírku a ta přichází ke mě.
"Slečno prosím Vás,mohl bych Vás poprosit ještě o jeden keksík?"ptám se jí a dělám na ni oči opuštěného štěněte.
"Ale jistě..." s úsměvem mi odpovídá servírka a než se naděju,je zpět i s keksíkem.
Odložím noviny a dopíjím své presso. Vstávám a jdu rovnou k dívce.
"Dobrý den slečno,máte prosím Vás na chvíli čas?" zeptám se dívky,která momentálně jednou rukou nabírá na lžičku šlehačku a druhou stále drží v ruce knížku. Zvedá ke mě svůj zrak a já se koukám do překvapených očí...
"Nebojte,nedělám žádné dotazníky,ani nejsem pojišťovák..." říkám rychle,abych vypadal co nejnormálněji. Dívka se usměje kývne k židli naprotí ní. Má moc krásný úsměv a je radost na ní pohledět.
"Víte..." začínám nesměle... " Dostal jsem tady ke kávě dva keksíky a moc rád bych se s Vámi o něj podělil,nerad totiž jím sám..." povídám jí přímo do očí. Dívka se začne smát a lžička se šlehačkou mizí v jejím kafi.
"To je od Vás moc milé..." odpoví mi líbezným hlasem a oči se jí smějí skoro jako naší Betty " já ,ale taky jeden dostala..." pokračuje dívka a ukazuje mi svůj keksík vedle kávy na talířku.
"Aha... " posmutním ve tváři.
"To nevadí,já se s vámi o ten můj podělím" směje se na mě dívka.
"Tak to by bylo super..." usmívám se na ni "Já jsem Fred..." představuju se dívce a natahuju k ní ruku.
"Já jsem Petra..." odpovídá a třese mi mou rukou. Hmm... je příjemná i na dotek pomyslím si.
"Co to čtete,mohu-li se zeptat?" dělám, že zajímá ta její kniha.
"Marii Stuartovnu od René Guerdana..." odpovídá a dává si záložku do knihy,kterou následně zavírá.
"Ano? Vidíte a já byl na ní nedávno tady v opeře..." odpovídám nenuceně a rozbaluju svůj keksík. Ona si rozbaluje ten co jsem jí daroval a říká.
"Vážně,já tam taky byla... Bylo to krásné představení..." povzdechne si.
"Já tam byl vlastně omylem,jen ze zvědavosti... Jsem spíše na filmy. " vysvětluju jí hned,aby náhodou nechtěla nějaké detaily. Usměje se a nabírá si znovu šlehačku na lžičku,kterou si vkládá do úst,olízne tu lžičku a mě najednou napadá,že něco víc erotičtějšího jsem snad neviděl. Olízne si rty a já přestávám slyšet na pravé ucho. Posouvám si židli,abych jí na to levé slyšel a hlavně i schoval mé péro,které se zvědavě snaží vykounout z šortek. I to, jak jak kouše do toho keksíku,vypadá velmi sexy a doslova jí hltám očima...
"Ahoj..." ozývá se mi za zády a ke stolu si sedá typický šampón. Černé tesilky,černé polobotky,černé tričko,jen kolem krku bílý hedvábný šátek,nagelované vlasy a řekl bych i namalované řasy a obočí. Prostě typ, co by vlezl do havířské hospody a vynesli by ho nohama napřed.
"Ty máš oplatek?" ptá se dívky a automaticky si ho bere a rozbaluje. Než stačíme zareagovat má ho v držce.
"No... měla jsem..." odpovídá dívka trochu dotčeně a trošku se zamračí.
"Tohle je David,můj kamarád..." říká směrem ke mě.
"Ahoj. " kývne David hlavou a přehodí si nohu přes nohu.
"Nazdar..." pičo... dodávám v duchu. A taky kývnu.
"Bavíme se tady s Fredem o knihách,divadle a filmech." vysvětluje Petra.
"Jistě. " odpovídá David "To znám... Být,či nebýt... William Shakespeare,Hamlet..."
Aha... Tak chlapeček si chce hrát na chytrého...
" Děcka já sú boháč... Bohumil Stejskal,Kurvahošigutentag" odpovídám rychle, abych držel krok.
"Miluji život,protože mi dal Tebe. Miluji Tebe,protože Ty jsi můj život... John Lennon." zase kontruje David a divá se na Petru.
"Na to ti sere Bílý tesák... Eva Holubová,Líbáš jako bůh." odpovídám rychle a Petra vyprskne smíchy.
"Pamatuj,že i nejtěžší hodina ve tvém životě má jen 60 minut... Sofókles" přehazuje na mě David.
"Myslíte si,že pribiňák a dva rohlíky,jsou dostatečná svačina pro kombajnéra? Vít Kubánek,Plechová kavalerie" odpovídám první co mě napadlo. Petra opět vypsrkne smíchy a zase smyslně zobe svou šlehačku. Kouká na mě a její oči se smějí od koutku,ke koutku.
"Mnozí z těch co žijí,by zasluhovali smrt. A mnozí z těch ,co zemřeli,by zasloužili žít... John Ronadl Reuel Tolkien" syčí na mě našvaně David.
"Já se vrátím... Arnodl Schwarzenegger,Terminátor 2" přehazuju s úsměvem na Davida.
"Jo,jo. To jsem viděla... " vstupuje do přestřelky Petra.
"Jen mrtví viděli konec války,jen mrtví vědí co znamená žít...Platón" říká David a propichuje mě očima.
"Já jsem tajtrlík? Ty jsi tajtrlík... Zaprvé nevím co to znamená a zadruhé mě to uráží...Vlasta Burian,Císařův pekař-pekařův císař." odpovídám a Petra se uchichtne a kouká na Davida s čím teď příjde.
"Zamilovat se do sebe,to je láska na celý život... Oscar Wilde." vyhrkne David ze sebe.
"Pro hlupáka,každý hloupý... Tom Hanks,Forrest Gump" odpovídám s úsměvem,jak mi hezky nahrál. Petra srká brčkem ledovou kávu a otáčí hlavu jako na tenise,při hře. Sleduje co každý z nás řekne. Moc jí to sluší,ale ten pitomý šampón je fakt dobrý a tak se rozhoduju to rázně ukončit.
"Bůh stvořil člověka,ale nedal si to patentovat a tak to teď po něm může dělat kdejaký blbec... Jan Werich." vyštěkne na mě David už naštvaně.
"Kokoti sú na celom svetě... Sligoman,amatéři,cz" odpovídám Davidovi a zvedám se od stolu. David na mě zírá s otevřenou pusou. Skláním se a beru Petřinu ruku do dlaně. Políbím jí zhora ruku...
"Bylo mi potěšením Petro... " pošeptám jí do ucha a usměju se na ní. Petra mi úsměv opětuje a mrkne na mě jedním okem. Odcházím k baru a žádám po servírce účet.Ta chvíli cvaká na kase a pak si účtenku bere pod bar. Platím a odcházím. U schodů dolů koukám na účet a otáčím ho...
"Mám ráda filmy... zavolej Eva. " čtu na účtence s telefonním číslem. Otáčím se směrem ke kavárně a servírka mi zamává... Taky krátce mávnu...
Petra zrovna ve stoje chrstla zbytek kávy Davidovi do obličeje.
No nic padám odsud,než to budou po mě chtít uklidit...

Fred

PS: Všechno nej všem Petrám k dnešnímu svátku...