Po půlnoci

uléhám do postele. Měla bych už spát, zítra chci vstát alespoň v půl sedmé ...

Hlavou se rozběsní honička myšlenek. Tak jako nikdy za celý den. Místo aby zalezly do svých postýlek a zavřely oči, otvírají ústa a křičí. Jen co jedna skupina přestane, začíná druhá. Kdo má v tom rámusu usnout?

Po půlhodině, snad až po hodině se mi je podaří ztišit a najednou přijde myšlenka jen jedna ... na mého Přítele a ...

Vlhko mám za zavřenými víčky.

Všechno se zklidní, jen srdce buší o trochu víc.

Chtěla bych ucítit dotyk, aspoň letmý, na chvíli.

Chtěla bych, aby mi otřel slzy, co se chtějí prodrat na svobodu.

Aby mi řekl: Usměj se. No tak, děvče, nebuď smutná a usměj se. Udělej to kvůli mě.

Aby mi řekl: Nikdy nebudeš sama. Nepustím tě ...



Mějte krásný den ...

myos