Konec vyhnanstvi

Ačkoliv jsem se zařekla, že už nebudu psát blogy ani je komentovat, změnila jsem názor (a že to dělám fakt jen výjimečně). Nejde ani tak o to, že bych měla něco závažného na srdci nebo že by mě políbila múza a já konečně vyplodila příběh plný nespoutaného sexu (tahle múza se mi obloukem vyhýbá).

Bez ohledu na to, proč jsem se stáhla a pak zmizela úplně, jsem si na srazu (bože zase ten omýlaný sraz) uvědomila, že mi tak trochu ten zdejší mumraj chybí ale hlavně jsem si připadala jako pokrytec mezi lidmi, které už jsem téměř přestala číst. Proto jsem se rozhodla to napravit a zase pilně čtu (všechno ne, nejen že na to není čas ale ani já nemám nervy ze železa) a hned jak se dostaví inspirace, zase napíšu ať už se vám to líbí nebo ne.