Podzim

Mám ho ráda. Krásné podzimní počasí, kdy příroda maluje všemi barvami. Jenže letos těch krásných podzimních dnů moc nebylo a spíš s ním přišla jen pochmurná nálada. Dušičkové počasí, vzpomínky na lidi kteří už s námi nejsou a takové to mé každoroční smutnění. Letos jsem si ale řekla, že se tomu nebudu poddávat a budu se snažit být víc veselá. Jenže ono se to lehce řekne a hůř udělá. V práci je blázinec, doma ještě větší. Problémy jako by se nekupily do jednoho dne.

Takže je třeba vše řešit nějak postupně a udělat si na vše čas. Pokažené auto je už v opravě a snad se jej dnes dočkáme a budeme zas jezdit. Plán do práce si nechávám až na večer, úklid jsem zvládla včera a dnes už jen maličkosti. Je čas se věnovat dětem. Musím si promluvit se synem, nějak na něj začínají doléhat události posledních týdnů a má v hlavě dost zmatek. Dcera už má naštěstí v tomto jasno a můžu se sní na tohle téma bavit v podstatě otevřeně.

Dopolední blázinec máme za sebou. Musím říct, že byl hodně zajímavý. Obě děti se mi postupně nastěhovaly do kuchyně. Ne s tím, že mi pomůžou s vařením. Ale s tím, že mi budou dělat společnost. Takže se kuchyní nesly epigramy od Karla Havlíčka Borovského, pak následoval Karel Hynek Mácha a jeho Máj a nakonec to zakončil Erben svojí Kyticí. A protože to bylo pro naši nedělní chvilku poezie málo, zakončili jsme to povídkou Jáma a kyvadlo. Byla jsem překvapená tím jak mé děti, dokáží společně sedět v jedné místnosti a nehádat se. Byla jsem spokojená a bylo mi moc dobře.

Ale protože vše krasné jednou končí, tak i tato chvilka byla u konce. Hovor se začal točit kolem počítačových her. No tohle jde úplně mimo mě, ale snažím se aspoň moudře synovi přikyvovat. Takže jsem teď zjistila že oba s dcerou vychovávají nějaké draky. Předávali si informace o tom, čím je krmit atd. Když se začali bavit o páření, tak jsem zbystřila. A když syn prohlásil, že páření jde urychlit, už jsme se s dcerou chechtaly obě dvě. Nejdřív se napučil, že se mu smějeme a pak mu sestřička vysvětlila, že až později pochopí. Že páření se prostě urychlovat nemá. Zdržela jsem se komentáře a raději šla odehnat kočku. Jelikož dcera už udělala doma podzimní výzdobu, tak se ta naše kočka má na čem pást. Všechny listy, květy a bobule jí úžasně chutnají.

Když tak stojím mezi dveřmi a dívám se na ně jak hezky se k sobě chovají mám radost, i když vím že za půl hodiny už si budou nadávat. Pak si ale zas vzpomenu na to páření a povzdechnu si.

Bych si tu pářící chvilku dala, i kdyby byla urychlená ...