*** jo *** vánoce ***

Vzpomenu ráda na vánoce, kdy jsem ještě bydlívala s rodiči na velkém panelákovém sídlišti. Těšívali jsme se na sedmou hodinu štědrovečerní, kdy se pootevřelo mnoho oken a někteří lidé vyšli i na balkón. Hlavně se otevřelo to jedno a pak se panelákovou krajinou začal rozléhat hlas trumpety. Rok co rok na ni hrával jeden muž koledy. Po každé písni se z různých míst ozval potlesk vánočních posluchačů. Byl to okamžik, kdy desítky lidí se na chvíli zastavily a společně si vychutnaly jedno kouzelné souznění.

Můj první muž si z domova přinesl hezký vánoční zvyk. Na Štědrý den se zamknul do obývacího pokoje a nikdo až do večera do něj nesměl. Nechápala jsem, jak někdo může zdobit stromek deset hodin. Ale když jednou po dvou hodinách oznámil, že se teprve rozmotal z drátů elektrických svíček, přestala jsem se divit. Zatímco byl náš tatínek zamčený v pokoji a užíval si zdobení, pouštěly jsme s holkama do světa lodičky ze skořápek vlašských ořechů, vyráběly voňavý svícen na štědrovečerní stůl a v pozdním odpoledni chodívaly na procházku a počítaly rozsvícené stromky. Večer se z pokoje ozvalo cinkání zvonečku, vzala jsem kytaru a zpívaly jsme koledy pro Ježíška. A když jsem s holkama vstupovala do pokoje, měla jsem stejně rozzářené oči jako ony. Bývaly to krásné vánoce, až na ty poslední, kdy jsme oba věděli, že jsou posledními společnými, a on dal tu žehličku pod stůl už jen ze zvyku.

Bydlím už mnoho roků ve stopadesátileté roubené chalupě. Vánoce tu mají úplně jinou atmosféru než v paneláku. Z malých okýnek jsou vidět jen další tři chalupy a okolní zasněžené kopce. Na stráň toho nejbližšího chodíval tatínek s dětmi vyhlížet první hvězdičku. Byla to ta, na které Ježíšek bydlí. Pak uviděli světýlko, jak sjíždí z protějšího kopce, a běželi domů, protože věděli, že Ježíšek už jede.

Jen jednou k nám Ježíšek nepřišel. Místo něj se ve dveřích objevil Santa v červeném plášti, s bílým plnovousem a velikým režným pytlem na zádech. Roční holčina a dvouletý kluk se drželi v bezpečné vzdálenosti od něj, ale oči z něj nespustili. Zvědavě natahovali krky, když začal rozvazovat pytel, a s překonanou obavou se k němu přiblížili, když začal rozdávat barevné balíčky.

A víte, proč vím, že Ježíšek je?

Protože jsme ho jednou měli doma. To malé miminko v zavinovačce s bílou krajkou leželo pod naším vánočním smrčkem.

A přineslo ten nejhezčí dárek na světě.

***