Krásnej kluk

“Pojďte, pojďte se honem podívat. Bože, to je tak krásnej kluk,” špitala Páťa na celej barák, aby to všichni slyšeli a běželi hned k oknu.
“Opravdu je hezkej,” uznale řekla i její mamka, moje kamarádka.
Nakoukla jsem nenápadně z okna. Ano, znám ho. Je to opravdu fešák, i mě se líbí :-)
Setkávaly jsme se kdysi s jeho maminkou v těhotenský poradně.
“Teto, prosím tě, seznam mě s ním.” Naléhala Páťa.
Jo, byl by to krásnej pár. Ona černoška po svém otci z Afriky, dlouhé tmavé kudrnaté vlasy, štíhlá, on špinavej blonďák s modrýma očima, postavu, co přitahuje jako magnet každou holku, svaly nádherně vypracovaný …
Usmála jsem se na ni. “Uvidíme.”

*****

Čas běžel a běžel dál svým nenápadným tempem, už je to drahně let, co u nás holky byly naposledy. Páťa je dnes druhým rokem maminkou a kamarádka babičkou.

******

“Tak už je doma,” říká mi muž.
Je mi hned jasné, o kom mluví.
“Dostal šest let natvrdo, spodní hranici.”
“To mu už nikdo neodpáře, to se s ním povleče celej život …”
“Prej to měl naplánovaný … “
Jel za tou holkou, co ho nechala, a když otevřela dveře, vrazil jí nůž do břicha.

******

Člověk nikdy neví, co se komu honí hlavou a kam až to vygraduje …
Myslím na Páťu a její krásné mimčo a jsem docela ráda, že jsem ty dva tehdy neseznámila.