Hej, půjdeme spolu ...

Počkej …

Vydrž ještě deset roků a pak se vezmeme za ruku a půjdeme spolu.

Víš, já už stejně před sebou víc času nemám a možná ani těch deset let neujdu a nedojdu tam, kam bych chtěla.

I když včera – včera jsem zahlídla Naději.

Ale až se jednou zastavím a ohlédnu – a uvidím jen ty bitvy prohrané a v sobě žádnou sílu, bude ten pravý čas – jít.

Možná i dnes je ta správná černá nálada … ale, říkám si – svítí slunce, tak zkusím udělat pár kroků …

Tak vydrž, nechoď sám, třeba těch deset roků bude fajn … Seneco.