Věčná panna

Jsi moje věčná panna, říká mi, když se zdvihá nade mnou jako kobra a pomalu, milimetr po půl milimetru se zasouvá do mého lůna.
Usmívá se, líbí se mu to, skloní se a dá mi pusu.
Vrní si pod vousy, přivírá oči a slastně se nadechuje.
Půl milimetru ven, milimetr dovnitř. Krůček po krůčku proniká do malé jeskyňky rozkoše.
Posté, potisícé stejně jako poprvé.

Co se mu asi honí hlavou?
Jak je to skvělé … že tahle ženská porodila už čtyři děti a je pořád tak úžasně úzká. Že se mu to s ní tak moc líbí.

Prostě se má – jsem věčná panna.