Pár hodin

Blíží se můj jeden den dovolené. Nebudu ho mít celý pro sebe, jenom několik hodin z něj. Dvě, možná tři. A budou jen a jen moje. Co s nimi provedu? Jen to nejlepší.

Mohla bych je strávit se svým tajným milencem a prožít nádherné okamžiky, kdy vášeň a touhu vysvobodím z pout a okovů a nechám je křepčit do zemdlení těla. Zalistuju neexistujícím seznamem plným jmen a domluvím se.

Nebo bych se mohla podívat na místo, které vykouzlila příroda v dějinách svého žití a které je dotykem předaleké minulosti. Vzhledem k blížícímu se období by to mohla být „slunce“. I když z nich je dnes jen studený kámen, zahřejí jistě jinak.

Určitě však nezapomenu na tu třetí možnost, kdy pojedu ke svým rodičům o pár hodin dřív a strávím s nimi ten vzácný kousek života.

Ale třeba se domluvím s naším kohoutem, ať zakokrhá pod mým oknem dřív a den bude mít o dvakrát pár hodin víc.