Takový to mohl být krásný den.

Tak je tady ráno,slyším jak ženě ráno zvoní budík. Vstane a odchází do koupelny,nezavřela dveře čehož využívá Karel a funí mi do ksichtu. Urputně dělám že spím,aby mě neotravoval. Po chvíli žduchání čumákem do ramene a dlaně to vzdává a lehá si u postele.
Přichází žena a vyhání ho,aby se dostala do skříně. Otevírám oko a vidím její vyšpulený zadek v tangách. Rázem jsem vzhůru a mám hravou. Pohladím ji po zadečku a střelím ji gumou kalhotek v pase. Otáčí se a dává mi pusu se slovy,že bych to prej nebyl já,kdybych jí normálně popřál dobré ráno...
Pak už jen klapnutí vchodových dveří a je fuč,jen dřímám,když uslyším cupitání bosých nožek.
"Tatííí kde je mamka???" ptá se mě rozespalý synek.
"Už šla do práce... Pojď ke mě." říkám mu.
"Hmm... Ale mě še bude štýškat..." začíná pofňukávat.
"Lehni si a já Ti udělám kakao,chceš?" ptám se ho a přikrývám ho peřinou.
"Tak jo...." říká smutně. Přitáhnu ho k sobě a vlepím mu pusu. Vstanu a jdu do kuchyně. Naleju mléko do flašky a zapnu mikrovlku. Jdu do koupelny a myju se. Než to stihnu už mikrovlnka pípá. Karel mě následuje kam se pohnu. V koupelně si lehne na práh a sleduje mě,abych mu náhodou nezdrhnul.
Dávám synkovi kakao a Karlovi granule. Pořád od nich odbihá a kontroluje mě,jestli jsem neodešel bez něj. Vařím dětem čaj,chystám svačinu do školy a pití do flašek. Za chvíli slyším budík a holky vylézají z pokojíčku. Obě se jdou potulit a dát mi pusu. Ptám se co chtějí na snídani,vyhrávají čokoládové kuličky s bílým jogurtem. Holky snídají i se synkem,pak se jdou mýt a převlékat. Synek se obléká taky sám,ale moc se mu nechce.
"No tak šup,oblékej se... Jdem do školky." pobízím ho.
"Já nechči do školky....!" vzdoruje synek.
"Proč ne? " ptám se udiveně. Jindy neprotestuje a ještě mě popohání.
"Nechči,chči být doma!" říká a neochotně se svlíká z pyžama.
"Tak jo,buď doma a já jdu místo tebe..." říkám vážně " ty místo mě půjdeš do práce jo?"
Beru klíče od kamiónu a reflexní vestu co jsem měl doma na vyprání a dávám mu to do baťůžku. Vytahuju kartu do tachografu.
"Tady máš klíče,vestu a kartu. Dohraj na tachografu pauzu a stazku si vypiš na svoje jméno,jo?" pokračuju vážně.
"Tati žadrž... To nejde,neumím pšát..." říká a mi a jeho rychlost převlékání se zrychlila o 100%
" To neva,já to pak dopíšu. Půjdu do školky a tam si hezky budu hrát,po obědě si půjdu lehnout.... Hmmm.... To mi připomíná že si musím do školky vzít pyžamo!" říkám vážně a začínám hledat pyžamo.
"Nee,tatí... Ty ši tlouba,ši moc velký do školky,oni by tě tam nepuštili..." odpovídá synek rychle si natahuje svetr přes hlavu.
"Tsss... To nikdo nepozná,budu si hrát jako ty!" říkám mu vážně.
"Víš co,dáme ši o to kámen,nůžky,papír jo? " říká už oblečený a natahuje mi svou malou pěstičku.
" Tak jo,kdo vyhraje,jde do školky..." usmívám se na něho.Klekám si k synkovi a ten začíná.
"Kámen,nůžky,papír,teď..." oba máváme rukama a já na teď ukazuju nůžky,synek ale pokračuje v mávání i říkání:" čert vyletěl z elekriky,bez klobouku bos,narazil si nos,červená růže,nic ti nepomůže..." pořád teda maváme rukama :" ententyky,dva špalíky a vykouzlil husu,ta mu dala pusu..." konečně ukončil rozpočítávání. Stále ukazuju nůžky v naději,že dneska nejdu do práce,ale do školky. Nové paní učitelce bude něco přes dvacet,tak co bych tam nešel. Synek na mě ale ukazuje ukazováčkem.... Ani papír,ani kámen,ani nůžky....
" Co to ukazuješ???" ptám se ho udiveně.
" To je dělo...to pšebije všechno...!!!!" sděluje mi vítězným úsměvem na tváři.

Tak nic no. Synek je ve školce a já jdu na noční... A takový to mohl být krásný den...

Fred