Pojď, půjdem spolu hledat ...

Zní mi v hlavě písnička od Karla Gotta, pamatuju si jen těch pět slov.
Mám ji spojenou s jednou svou platonickou láskou. Měl hnědý oči, blond vlasy, řídil avii v sodovkárně a často si ji pohvizdoval.

Mysl si pobrukuje píseň, jen slova trochu pozmění: Pojď, půjdem spolu hledat můj bod gé …

Najdeš můj bod G? Chci se zeptat.
Vím, chce jen šukat, šukat a souložit.
Rád proniká do jeskyňky, však onen vzácný minerál hledat nechce.
Nechce prsty prozkoumávat nitro … moje nitro.
Nitro fyzické.
Nitro psychické.

Tak si jen v mysli pobrukuji píseň:
Pojď, půjdem spolu hledat démanty …

A myslím si na hnědookého blonďáka a jeho ruce.
Mých sladkých sedmnáct.
Často jsem vídávala jen jeho ruce, když házel bedny s limonádami na korbu.
Jeho ruce. Chtěly by hledat ten vzácný minerál v nitru ženy?

Pojď, půjdem spolu hledat …

https://www.youtube.com/watch?v=zqejK0j66xw