SUSHI

Chtěl jsem udělat dojem na jednu kočku, tak jsem ji pozval na sushi. Nejsem sice žádný sushi samuraj, ale moc jsem se snažil.
Přípravu jsem rozhodně nepodcenil a všechny potřebné suroviny jsem zajel koupit do tržnice Sapa.
Přivítal jsem ji ve stylovém oblečení a usadil ji na futon. Uznávám, že se tvářila poněkud rozpačitě, ale nepodléhal jsem panice.
Rovnou jsem přinesl první chod. Bylo to mé milované miso, ale z tofu se jí dělalo špatně a wamake se ani nedotkla. Řekl jsem jí, že se nic neděje a situaci jsem se snažil zachránit druhým chodem. Při pohledu na její oči jsem talíř s tako nigiri a hotake nigiri rovnou odnesl zpět. Na stole jsem nechal jen okurkové kappamaki. Jedno si vzala a nabrala si trochu wasabi. Než jsem ji stačil upozornit, že je to trochu pikantnější, tak to měla v puse. Zprvu to vypadalo nadějně, ale pak jí oči zalily slzy a všechno vyprskla. Rýže byla všude. Pak se hluboce nadechla a kýchla tak silně, že se hlavou praštila o stůl. Na čele se jí udělalo červené kolečko a nos začal natékat. Jako pravý zachránce jsem nelenil a začal ji ošetřovat, ale ošukat se bohužel nenechala.
Po 15ti minutách byla opět schopna sedět u stolu na kterém už byl nachystaný dezert a saké. Chtěl jsem ji potěšit a řekl jsem jí, že ty zmrzlinové kopečky s matchou mi připomínají její prsíčka, ale bylo to asi špatné přirovnání, protože vzala hůlku a bodla mi ji do stehna. Loupla do sebe saké. Vzala si kabelku a bez pusinky na rozloučenou nasraně odešla. Od té doby jsem ji už neviděl.

Asi nemá ráda zmrzlinu.