Kdyby ...

Někdy se kouknu na profil, třeba jen ze zvědavosti - kdože to byl na tom mým - a něco se ve mně pohne.

Pohne se to tak silně, že si řeknu: Sakra, tomu bych napsala ...

Kdyby ...

To proklaté kdyby, co se dere do hlavy.
To mizerné kdyby, co staví zdi nerozbořitelné, neproniknutelné, nepřelezivší.

Kdybych byla volná, kdybych byla mladší, kdybych ... možná by se ještě nějaké to kdyby našlo.
Ale copak jsem tak nespokojená?

Třeba to není o nespokojenosti, možná je to o ... no jo, ale jak to správně nazvat.
Je to zvědavost?
Zvědavost je pěkná mrška, na tu si člověk musí dát bacha. Musí?
Je tak zákeřná?
Má spoustu přízvisek.
A já v sobě váhy, které každé to přídavné jméno položí na jednu misku.
A to pokládání je nekonečné.

No jo, byl tu zas jeden, co má krásnou profilovku, co má napsány všechny ty úchylárny, co mě přitahují.

Odolám.