Západ slunce

Včera když jsem seděla na břehu řeky, dívala se na zapadajíci slunce a pohupujici stébla trávy se ve větru, čekala jsem že najdu vnitřní klid. Místo toho přišel smutek a slzy. Pohled na slunce co zapadá nad hradem, vzpomínky na místo kde jsem se vždy cítila tak šťastná. V životě člověk udělá spoustu kopanců a ja teď musím udelat něco s čím rozum souhlasí, ale srdce a duše pláče.

Je to jako by umírala znova a já společně s ni .