Ranní ptáče,dál doskáče...

Budí mě zvuk budíku. Okamžitě ho zaklapávám a s jedním okem otevřeným najíždím na mobilu na internet. Předvolená stránka najíždí a já se koukám na GPS mého kamiónu,kde je. Ještě stojí na vykládce na slovensku,motor je vypnutý a je tam už dvě hodiny. Hmm... Tak to mám jestě minimálně skoro dvě hodiny čas. Posunuji budík na 6.30 a spokojeně zavírám to jedno probuzené oko.
V polospánku slyším zakňučení za dveřmi a usínám. Za chvíli se ke mě dere do postele dcerka. Přivine se ke mě a obejme mě. Její kudrnaté vlásky mě lechtají pod nosem,tak ji pohladím a dám pusu. Přitiskne se ke mě ještě více a na chvíli usínáme.
Zvoní budík...Pro změnu manželce. Hned ho sklapne a vstává. Otvírá dveře na balkón odkud vybíhá nadšeně Karel,kterého tam omylem večer zavřela... Bubnuje ocasem do postele,obíhá postel a tady mlátí ocasem o skříň. Čumákem mi strká do ruky a olizuje dcerku na tváři... Je po spánku... S podivem zjišťuju,že je u nás v posteli jen jedno dítě...
Vstávám a protahuju se. Poškrábu se na koulích a jdu se umýt. Po očistě jdu dát manželce pusu. Stále se tváří nasraně(už od pondělka) tak ji nechávám být a jdu do dětského pokoje.
"Halooooo,děti vstávat! Ranní ptáče,dál doskáče! Hola,hola škola voláááá!" volám vesele škodolibým hlasem. Na tohle jsem se celé prázdniny těšil. Sice si připadám jako ředitel Míla z Pelíšku,že lovím bobříka trapnosti,ale co... Celé prázdniny děti vstávaly v šest ráno! Když by měly spát aspoň do devíti a teď,když chtějí spát.....je já radostně budím. Z postele se ozývá kňourání ... S úsměvem a dobrým pocitem odchazím.
Děti se perou v koupelně a holky pobíhají po bytě ve stejném rytmu jako moje žena. Synek z postele přejde do obyváku,kde se natáhne na sedačku...
"Tati,plosím uděláš mi kakao..." zaškemrá a dělá na mě psí oči. Jako bych viděl Karla...
Dělám mu kakao a přináším ho do obyváku.
"Jak to vypiješ,tak se oblečeš a řekneš mi s kým jdeš do školky jo? Jestli se mnou nebo s mamkou. Dobře?"říkám mu.
"Dobže,děkuju..." odpovídá mi.
Chvíli sleduju chaotické pobíhání ženského pohlaví po bytě. Začíná se mi z toho točit hlava,tak dávám granule a vodu Karlovi.
"Na kterou jdeš do práce?" ptá se mě žena,probíhající kolem mě.
"Na půl osmou..." odpovídám do místa, kde před chvíli byla.
"A můžeš skočit do školy,zaplatit holkam obědy?" ptá se mě,při dalším proběhnutí kolem mě.
"No jo... Co k tomu potřebuju?" ptám a otáčím oči v sloup.
"Asi nic. Jen do které třídy jdou..."
"Tak jo..."odpovídám a beru si batoh s věcmi.
Vcházím do pokoje,kde už moje dcerky začínají vypadat jako andílci. Oběma jim davám pusu a obejmu je. Pak jdu do obýváku,kde si právě synek zapíná kalhoty. Strkám mu do kalhot i druhou polovinu košile a dávam mu pusu a odcházím.
Přicházím do školy do kanceláře vedoucí jídelny.
"Dobrý den,přišel jsem zaplatit obědy za děti..." obracím se na paní za přepážkou.
"Ano jistě,tady vypište přihlášky..." říká a podává mi papíry.
Hlasitě a znechuceně si povzdechnu. Tak vypisuju jméno,příjmení,bydliště,třídu dítěte,kontaktní číslo telefonu,kontaktní mail,datum,podpis. Za každé dítě zvlášť a podávám to paní za okénkem. Vytahuju peněženku a čekám. Paní za okénkem bere přihlášky a ťuká do počítače...
"Jééé,pane Fred,vy už jste mi to dával v červnu i zaplacené to máte... za obě dvě holky..." říká mi paní za oknem a podíva se na mě,mimo brýle, které má na špičce nosu.
"Aha...." odpovídám jí a pevně semknu rty.
"No,přišlo nám to inkasem z ůčtu..." odpovídá radostně,jakoby to byl zázrak.
"Tak teda nashledanou..." loučím se a odcházím. Sedám do auta a jedu do Lídlu pro svačinu. Projdu dveřmi do obchodu a za turniketem odbočuju hned do prava,pro košík na kolečkách.
"Kurva..." povzdechnu si,když vidím,kolik lidí pobíha po Lídlu.. " no jo,čtrvrtek..."
Jedu s košíkem před sebou a parkuju ho u pečiva. Beru si sáčky a nabírám si celozrné bagetky,když v tom periferně zaregistruju JI... Otáčím hlavu a prohlížím si JI...
Krásná žena,tak pětačtyřicet,decentně namalovaná,dlouhé vlasy sepnuté sponkou do drdolu. Křivka její šíje mi způsobí přeběhnutí mrazu po zádech. Zůstávám stát a prohlížím si ji. Hnědé oči,dlouhé řasy,roztomilý nosík a plné rty. Její pohled skáče po pečivu a zastavuje se na mě. Podívá se mi do očí a mě se podlamují kolena...
"Dobrý den..." pozdravím ji a polknu na sucho...
"Dobrý den..." odpoví mi a usměje.
Bože... to je ale kus nádherné ženské...
Prochází kolem mě. Můj čich okamžitě zaregistruje její vůni... Ježí se mi chlupy na těle,jak ta vůně prostupuje mým tělem až to hlavy,kde mi spouští nehoráznou směs pocitů a chutí...
Otáčím se za ní... Její bílá halenka,končí v pase a pod ním se pohupuje dokonalý zadeček nasoukaný do riflí. Pohupuje se v rytmu chůze a já z něj nemohu spustit oči...
Jako Montydžek z Rychlé roty,když ucítil "sejra" ji následuji. Jdu za ní a kochám se tím pohledem. Ten zadeček,je skoro tak dokonalý,jako zadeček Delice tady z amaterů. Mám chuť si na něj sáhnout,jestli to není jen přelud....
Zapomínam co jsem si chtěl koupit do práce na svačinu...Probíra mě až hlasité odkašlaní chlapa z ochranky obchodu. Probíram se a kupuju si svačinu. Procházím mezi regály,když ona vyjde proti mě...
Zastavím se.
Ona taky.
"Promiňte,ale chtěl bych Vám něco říct..." slyším svůj vlastní hlas.
"Ano...?" otáže se ona.
"Prosím neurazte se,ale máte moc krásný zadeček... " odmlčím se a zasním se a přiblble se usmívám..." teda i předek... co to melu,celá jste moc hezká a moc hezky voníte, děkuji že jste mi zlepšila den. Teď už se mi do práce,půjde daleko lépe .. " rychle zachraňuju situaci.
Chvíli na mě nechápavě kouká a pak se s červenáním usměje.
"Ehm...děkuji..." odpoví a usměje se.
"Ne...to já děkuji. Nashledanou..." loučím se a ochranka na konci regálu do mě zabodává pohled.
Rychle platím a jedu do práce.
Kurva už jdu pozdě... ale co,práce není zajíc,ta neuteče...
To nám ale ten školní rok hezky začal.... :-)))

Fred