Klitorální x Vaginální, Řešení

Tak, milí vědci, výzkumníci a laici zajímající se o oblast ženské orgasmologie, nadešel čas velikého finále. Dnes vyřešíme hádanku, která zaměstnávala lidskou mysl (prsty, jazyk a kdoví co ještě) po staletí (její dějiny najdete v předcházejícím blogu - https://www.amateri.com/cs/blog/37259). Tak který je ten opravdový ženský orgasmus, klitorální nebo vaginální? Není bod G jen mýtem a existuje vůbec vaginální orgasmus? Anebo na druhé straně nebude klitorální orgasmus jen obdobou mužského vzhledem k tomu, že daný mrňavý orgánek je jen embryonálním zárodkem penisu? Tenhle text je ovšem jen přehledem dosavadního vědeckého pokroku (jo, existují normální vědci a seriózní výzkumné ústavy, které se tím "exaktně" zabývají). Ten je sice zatím jen v půli cesty a "orgasmologie" navíc překračuje dané vědecké obory (anatomii, neurologii, psychologii, sexuologii), jeho načrtnutí ale nabízí zajímavé poznatky, na kterých může samostatný badatel a průzkumnice dále stavět (laboratoř se nachází hned po ruce...;-)

Jak to už u vědců bývá, věci nejsou nikdy tak jednoduché a i vyřešení našeho problému se nakonec ukázalo být poněkud komplikovanější. Namísto jasné odpovědi na danou otázku se naše porozumění uskuteční prostřednictvím její kritické analýzy, respektive vyvrácení skrytých předpokladů obsažených v jejím předporozumění. Otázku si zkrátka zodpovíme poukázáním na čtyři oblasti, ve kterých se mýlí.

První nesprávný předpoklad klitorálně-vaginálního vymezení: existence klitorisu a vagíny jako jednotlivých a samostatných orgánů orgasmu. Receptory způsobující orgasmus není možné jasně dělit na vagínu a klitoris, ale jedná se o větší množství bodů v dané oblasti, kterých vagína a klitoris jsou jen tělesné oblasti sloužící k jejích lokalizaci. Navíc i tyhle "lokalizační množiny" nejsou jasně vymezeny, ale částečně vzájemně splývají. Klitoris není jen vnější, okem viditelná, prstem hladitelná a jazykem cmoulatelná půlcentimetrová perla pod rozchodem malých pysků. Ta vnější koulička je ve skutečnosti jen viditelným "vrcholkem ledovce", snad méně než desetina velikosti orgánu, který se pod kůží rozdvojuje na takové dvě nožičky, kořeny, které obepínají vaginální vchod téměř po celém jeho obvodu. Na druhou stranu vagína není sama o sobě "citlivá" na vnější stimulaci, ale je jen tělesnou dutinou, v jejíchž některých oblastech se pod kůží nachází receptory, kterých stimulace způsobuje orgasmus. Těchhle bodů je ovšem víc, nacházejí se na různých místech a jejich umístění bývá u různých žen jiné. Tyhle body navíc způsobují různé orgasmické prožitky a zahrnout je do množiny "vaginální" je tak možné jen na základě jejích umístění. Nejedná se tak jen o bod G, který bývá v ženské vagíně převážně jeden hlavní pod stydkou kostí, někdy společně s dalšími na jiných místech. Další receptor, jehož stimulací jde dosáhnout "vaginální orgasmus", se nachází u krčku dělohy (možná je ním i samotný její vchod). Ten nelze nazvat bodem G, i když způsobuje podobné mokré orgasmy.

Vedle toho při dělení orgasmů na klitorální a vaginální je nutné rozlišovat různá hlediska tohohle rozdělení. To se může na jedné straně dít na základě umístění tělesných receptorů, kterých stimulací dochází k orgasmu a na druhé i z hlediska oblastí stimulace vedoucí k orgasmu. Oblast receptorů se tak od místa stimulace může odlišovat, co nám pak do jisté míry nabourává jasné rozdělení mezi klitorálním a vaginálním orgasmem. Jelikož klitoris není jen vnější špička ale mnohem větší vnitřní orgán svírající vaginální vchod, stimulací vagíny vnějším předmětem dochází i k stimulaci vnitřní části klitorisu a tak mnohé vaginální orgasmy vlastně nejsou nic jiné než orgasmy klitorální, podnícené jeho stimulací z jiné strany než jsme běžně navyklí. Podobná situace nastává i v případě vaginálního orgasmu, který při umístění bodu G na spodní stěně vagíny oddělující jí od rektální dutiny může být způsoben jeho stimulací přes tuhle stěnu při anální penetraci. Čili "anální orgasmy" nejsou nic jiné než vaginální orgasmy způsobené stimulací vaginálního orgasmického bodu přes zadeček. Vidíme tedy, že rozdělení orgasmů na klitorální a vaginální nejen že přesně nevystihuje skutečný fyziologický původ orgasmů, ale navíc je i nesprávně zaměňuje. Otázka "vaginální versus klitorální" je tedy z hlediska fyziologie "receptorů" položena nepřesně.

Druhý nesprávný předpoklad klitorálně-vaginálního vymezení: existence jednoho "orgasmického neurologického systému", kterého jsou klitoris a vagína jen vnějšími receptory přijímajícími externí podněty. I když nemusel být explicitně vyjádřen, v dosavadním porozumění byl ukryt předpoklad, že orgasmus má jen jednu neurologickou síť propojující oblast receptorů s mozkem. Neurologové si nějak automaticky mysleli, že klitorální a vaginální stimuly jsou jen nějakou rozptýlenou sítí podnětů pronikající různými oblastmi ženského lůna, které se ale jako různé řeky do sebe vlévají do jednoho "orgasmického neurologického vodiče" převádějícího dané podněty do mozku, který si je hezky interpretuje do prožitků. Tahle otázka není navíc jen vedlejší, protože v neurologii neprobíhá přenášení podnětů, impulsů a informací ve formě "zabalené" informace (ve skladu zabalí tovar, kamión ji odveze jinde a tam si jej vybalí přesně takový, jak jej zabalili), ale cesta a "transport" neurologické informace ovlivňuje i její povahu a obsah. Obrazně se jedná spíš o přenášení tekutin. Když chci na chalupu přenést pivo, víno a slivovici, tak tam dorazí v jiné podobě když je budu přenášet ve třech lahvích než když jen v jedné... A tak je to i s neuronovými vzruchy přenášejícími orgasmus. To, co se dámě uskuteční tam dolů je zcela irelevantní, když to nedojde v dané podobě do mozku a smysl to má jen vzhledem k tomu, co dostane mysl. Můžete upéct ten nejlepší dort na světě, ale není vám to nic platné, když jej hodíte do krabice a na horském kole cestou promícháte na roztečenou hmotu.

Tak je to i s orgasmem, proto je velice podstatným objevem neexistence jedné společné neurologické dráhy spojující ženské lůno s myslí, ale rovnou ČTYŘI! Ty jsou navíc

a) nezávislé na ostatní neurologické síti, čili vagína je v oblasti sexuálních stimulů přímo propojena s mozkem a tyto tak nevyužívají existující neurologickou síť a orgasmy tak mají vystavěnou svojí soukromou dálnici do mozku (to je obrovský, až neekonomický luxus a prokazuje to, jak veliký význam přikládala příroda ženskému orgasmu a to, že naše fascinace ním není jen sexuální úchylka - dá se říct, milí sexem posedlí lidé, že jen plníte vyšší účel přírody...;) a

b) tyhle dálnice jsou navíc v ženském těle rovnou čtyři (mimochodem u chlapů je jen jedna), jsou nezávislé i navzájem a každá slouží jednomu specifickému typu ženského orgasmu. Tedy nejen orgasmus obecně má vlastní neurologickou dálnici, ale i každý jednotlivý druh má zcela soukromou jen pro sebe. Ví se, že tyhle neurologické cesty přibližně zodpovídají čtyřem uvedeným oblastem receptorů (vnější a vnitřní klitoris, body G, vchod do dělohy) a zprostředkovávají tak zcela individuální orgasmické pocity, kterých specifičnost je zachována i v průběhu jejích přenosu do mozku. Do ženské mysli tak přicházejí čtyři různé soubory "orgasmického neurologického materiálu" ze čtyřech různých stran. Tady je zárodek třetího závěru - neexistuje jen jeden orgasmus, o který by klitoris s vagínou vzájemně soupeřily.

Třetí nesprávný předpoklad klitorálně-vaginálního vymezení: existence orgasmu jako jednoho typu prožitku. Jak jsme viděli, dalším nesprávným předpokladem zahrnutým v otázce je existence jednoho orgasmu. Ve skutečnosti jsou orgasmy čtyři a i tady se jedná jen o množiny prožitkových komplexů, které se mohou vzájemně proplétat a splývat a navíc obsahují nespočetné množství variací, modifikací a kombinací. To, co jsme doteď četli byl jen "hrubý substrát", ze kterého až následně mozek vytváří to, co žena pociťuje jako orgasmus. Otázka klitorální nebo vaginální orgasmus neobsahuje jen jedno nesprávné pochopení orgasmu jako jednoho prožitku, ale obsahuje taky ne zcela přesný předpoklad vznikání orgasmu v klitorisu nebo vagíně. Orgasmus vzniká v mozku. A z výzkumu činnosti mozku v průběhu prožívání orgasmu se zjistilo, že každý ze čtyř jednotlivých typů orgasmu aktivizuje jiné oblasti mozku, i když existuje částečné společné centrum. Každý orgasmus aktivizuje více oblastí mozku a tenhle soubor je pro každý jeden specifický. Některé oblasti společně sdílejí a jiné zase aktivizuje výlučně jen jeden. Tady se opakuje uvedená situace z neurologických drah a oblastí receptorů z první a druhé části, existují čtyři samostatné, i když do jisté míry překrývající se orgasmické soubory, které přibližně zodpovídají danému rozdělení u receptorů a neurologických vláken. Ženský mozek prožívá čtyři různé druhy orgasmu, otázka po jednom výlučném neboli jednom dominantním, opravdovém a skutečném je nesmyslná (tady mě zajímá, jestli je možné jejích "paralelní" prožívání). Krom toho každý orgasmus je prožíván jiným způsobem a má rozdílný původ, ale tahle otázka už přesahuje naše téma. V principu klitorální je lokálnější a emocionálně "povrchnější", zatímco vaginálně způsobené orgasmy jsou hlubší, komplexnější a celostnější, žena je prožívá jakoby celým svým tělem.

Čtvrtý nesprávný předpoklad klitorálně-vaginálního vymezení: "pavlovovské" chápání vzniku orgasmu z kausálního propojení mezi jednoduchým vnějším stimulačním podnětem a fyziologickou a prožitkovou reakci. Rozdělení orgasmu na klitorální a vaginální vychází z obecnější představy o něm jako výsledku jednoduchého schématu podnětu a reakce (a podnět je navíc fyzicky ohraničen na ženské lůno). Větší část žen ví, že je to jen zploštěný, vnější a mírně tupý pohled muže na ženu. Názor, že jen co je vidět se počítá je podle mě v pozadí mnoha problémů, nejen v sexu. Méně inteligence vždy redukuje realitu, převážně na materiální oblast. Orgasmus, tak jako i celý život a životní spokojenost, je ale komplexem mnoha fyziologických, duševních, behaviorálních, sociálních a situačních faktorů a širšího kontextu, které jsou navíc individuální. Senzorické nervy má každá žena v těle rozptýleny různým způsobem a některé ženy jsou víc zaměřené na stimulaci klitorisu, jiné na vagínu. Nervy přenášející vzruchy jsou různě vystavěny, vzájemné pronikání jednotlivých zón je odlišné a mnoho žen orgasmy nemá natolik přísně vymezené a oddělené. Krom toho se u orgasmu nejedná o "jednosměrku", ale tělo a psychika se vzájemně ovlivňují. Prožívání zpětně vplývá na fungování tělesných receptorů a nervů (žena se nejdřív vzruší v hlavě a až pak tělesně). Krom toho orgasmus není fyziologický proces, ale něco, co se žena v průběhu života učí a zdokonaluje, je spíš zaměřená činnost, forma jednání. Nejde jen o to "co", ale spíš "jak" a nemyslím teď jen jemně, drsně, smyslně, střídavě. Každé chování je širším komplexem zahrnujícím i zcela nepatrné aspekty. Vedle pohybu prstů, ptáků, jazyků, loktů a kolen v poševní oblasti jsou pro vzrušení a orgasmus ženy také podstatné pohyby pánve, noh, zad, břicha a dokonce i čelisti a tváře. Pro lepší ilustraci teď nečekaně zabředneme do atletického sportu - když trenér poradil Železnému, aby přestal při házení vyplazovat jazyk, ten začal házet o deset metrů míň (vše se vrátilo do normálu když začal jazyk opět vyplazovat, tady jen vidíme jak i tak nepatrné věci mají silný vliv na chování a jeho výsledky). Ze "sociálního" hlediska jde samozřejmě navíc o to s kým, jak vypadá, jak voní, jak se tváří, jaký má hlas, co z něj vyzařuje, jaké má prsty, jazyk. Podstatné je samozřejmě duševní rozpoložení ženy, touha, situace, prostředí, životní a časové období, vliv měsíce, rozestavění planet, intenzita solárních erupcí a změn gravitačních polí ve vedlejší galaxii. Taky známky syna, zítřejší nálada šéfa, obsah bankovního konta, herní rozpoložení Sparty Praha, prezidentské volby, globální migrace a zvyšování atmosférického oteplování.

Tak, pacholci, skutečně jste si mysleli, že to bude natolik jednoduché??