Strach

Nedávno jsem tu četla blog o stalkerovi i já se podělím o zkušenost. Né vlastní, ale ani ne virtuální.
Psal se rok 2012.
Po půl roce pracovního nasazení jsme se konečně se Simonou dohodly, že zajdeme na kafe.
Scházíme se v nedalekém baru, když jí odvykládám svůj pracovní, milostný a rodinný život začne vyprávět ona.
Vypráví mi o novém muži, který s ní žije. Údajně prý vím kdo to je. Jakub? Nó matně si na něj vzpomínám ze své brigády v baru. Hlavní je, že jim to klape a Síma je šťastně zamilovaná. Sdílím její radost.
Po 4 měsících od našeho setkání, pár vyměněných sms s celkem třech propařených nocích mě po noční vzbudí telefon.
Simča mi s brekem oznamuje, že jí Kuba zmlátil. Oblékám se a vyrážím k ní. Pár modřin a nějaká rozbitá váza, zhodnotím situaci. Po debatě, zda by nebylo lepší od něj odejít odcházím já. Prostě se mi to nezdá, ale ona ho miluje.
Při odchodu mi oznámí, že je těhotná a že vše bude dobré.
Těhotenství prožívám s ní jelikož jí doktor doporučil okamžitou interupci. Kvůli zdravotním komplikacím dítěte. Spolu s Kubou šli do poradny kde jim vysvětlily veškerá pro a proti. I přes to se Simona rozhodla, že si dítě nechá. Kuba byl proti a dal jí to i najevo pár fackama.
Odešla od něj a pár dní bydlela u nás.
Rok 2013
Simča porodila a s Kubou byli šťastná rodina. Né na dlouho.
V dubnu kolem 23 hod. u nás zvoní Simona s malým v náručí, se psem a taškou u nohou. Kuba jí vyhodil. Noc probrečela, ale druhý den po jeho omluvě se vrátila. Taková situace se opakovala nejméně dvakrát do týdne. Komu není rady, tomu není pomoci.
Začínala jsem být víc zoufalá než ona. Ve finále Kuba prodal co mohl od postýlky, přes kočárek až po stěnu v obýváku. Simona nadobro odešla, našla si byt a začínala být relativně v klidu.
Po deseti dnech mi oznámila, že se k ní stěhuje Jakub. Dá mu šanci, vše napravit. Neměla jsem slov už.
Uplynula nějaká doba, stále jsem na ní byla naštvaná, ale třeba neprávem, když v tom volá. Po zvednutí telefonu mi je jasné, že se něco stalo. Jedu k Simoně otevírá mi úplně bílá, ruku omotanou ručníkem, kterým prosakuje krev. Vezu jí do nemocnice, kde se jí ptají zda nejde o domácí násilí?! Všimli si starších podlitin. Simona přikývne. Odcházíme, vezu jí k mámě kde má i malého.
Pak se začli věci dávat do pohybu. Proběhl soud, že se k nim Jakub nesmí na 100m přiblížit. Malýho může mít jen pod dohledem sociální pracovnice.
Rok 2014
Simča začala chodit opět do práce, aby a tom byla finančně líp. Jakub se za celou dobu neozval, ale peníze na dítě posílal, tak to Simča neřešila.
Sešli jsme se po delší době u ní, otevřeli víno a povídali si, když mi Simona řekla, že když jde v noci s práce tak má pocit, že jí někdo sleduje. Shodli jsme se na tom, že je paranoidní po tom tom čím si prošla.
Ráno za mnou přijde do práce celá vyklepaná, že jí v noci někdo házel kameny do okna a chodili jí výhružné sms typu,jak se dotyčný těší až jí rozdupne obličej a až uslyší praskat její kosti. Policie samozdřejmě nic neřeší jen to s ní sepíšou. Ani po dalších útocích, kdy jí v noci pronásleduje, do zvonku dává sirku a posílá miliony výhružných sms se nic neděje.
Simonu kontaktuje jiná holka. Jana. Svěří se jí, že byla s Jakubem a že jí teď dělá problémy a vyhrožuje jí. Když se Simona zajímá o to kde na ní dotyčná vzala číslo odpovědí jí bylo, že jí policie poslala za Jakubovou probační a ty jí ho dala. Simona se rozhodla zajít za probační. Probační jí řekla plno věcí o kterých ani nevěděla. V roce 2010 dostal podmínku za sexuální obtěžování a před tím za ublížení na zdraví. Byl hospitalizován na psychiatrii, ale proč to už jí neřekla. V práci jsem sedla k počítači a do políčka zadala jeho jméno. Ó výčet diagnóz dlouhej jak týden
Shrnula jsem to, že je prostě psychopat. Pobační Simoně hodně pomohla v tom co a jak dál. Věci začali dostávat správný směr. I policie spolupracovala.
Na konec, je rok 2016 a Jakub je stále stíhán na svobodě, dál Simonu pronásleduje a píše výhružné sms. Ta už jen doufá, že jí někde nečapne a nerozdrtí jí kosti.

A tak ruku na srdce, není ten vurtuální svět lepší?!
Každý z nás je tak trochu stalker. A každý ho i máme.