Hladík

Nevím, nakolik jste vnímali, či zaznamenali. Ráno jako obvykle v neděli jsem pomaleji a později vstal, rozhrnul závěsy a zaznamenal venku šedivák, šel postavit vodu na kafe, zeptal jsem se přítelkyně, která už taky otevřela oko co by ráda k snídani, zapálil cigáro, a zapnul radio. Roky už poslouchám radio Beat, nic jiného.
Starej bigbíťák se nezapře:-) a taky nebude předělávat. Voda na kafe vřela a už už jsem nakročil do kuchyně, když radio se tak nějak ztišilo a moderátor vážným hlasem povídal že zrovna dnes ráno umřel Radim Hladík.
Vím, lidi umírají, každý den, a přece....jakoby jeho osobou zase umřelo kus mého mládí. Hlavou prolétly všechny koncerty které jsem s ním slyšel, plesy na kterých hrával s Blue Effectem, divočinu veškerou kterou obrazně i ve skutečnosti doprovázela jeho hudba a kytara, jak jsme obdivovali jeho umění hry a hlavně co jsem v té době žil a prožil. Uvědomil jsem si že jeho hudba, bigbít patří do doby a hlavně naživo provázela ty časy kdy jsem byl mladý, sváděl holky, sbíral první erotické zkušenosti, lásky, sex, zklamání, ale i vítězství, poznání, opilosti, mejdany, zadržení orgány VB pro výtržnosti po bigbítu, vlající dlouhé vlasy, volnost a nespoutanost, i když ta doba tomu moc nepřála, ale v nás byla...
tohle vše hlavou prošlo, a nejde to nezmínit...patří i na Amatery, patří k prvním sexům tehdy

Tak Radime, ať Tvý bigbítový session v nebi s Hendrixem a dalšíma zní....díky.