O slze

Byla jednou jedna slza. A ta slza se vydala na cestu. Teda ne, že by se jí zrovna chtělo. Hezky si hověla ve své slzné žláze a nic jí tam nechybělo. Ale najednou musela ven. Prostě jí něco vytlačilo a už se koulela po tváři. Ono se to málo ví, ale ona není slza jako slza. Každá slza má jiné složení. Takže každá slza ví, zda je slzou, která má pouze zvlhčovat oko, zda je slzou, která reaguje na podráždění třeba prachem, zda je slzou při rýmě nebo slzou emocionální. Emoční slzy obsahují víc hormonů na bázi proteinů. Například prolaktin, adrenokortikotropní hormon nebo a leu-enkefalin, který tlumí bolest.
Každá slza tedy ví, jaké je její poslání. Některá má jen umýt oko. Jiná umocňuje pocit štěstí. A jiná pomáhá od bolesti.
A jaká byla ta, co se právě kutálela po tváři?
To vám neprozradím.
Ponechám to na vaší fantazii.
Mohl bych vám ten příběh dovyprávět, ale nedovyprávím. Protože každý máte svůj vlastní příběh. A své vlastní slzy.
A víte, který člověk je na tom nejhůř?
Ten, který už žádné slzy nemá.
Protože je buď mrtvý, nebo mu vyschlo oko.

Nebo, třeba, pokud by se někomu chtělo, může zkusit příběh té slzy rozvinout. A napsat ho do komentářů.