Rozkoše

Rozkoše jsou neskutečné závislosti. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu o nich před spánkem snít a představovat si, jak je prožívám a plánovat to prožívání a těšit se na to jak malá holka. Ale ono se to najednou děje. Není jeden jediný den, kdy bych o nich nepřemýšlela aspoň chvilku. Stala jsem se závislá na jejich prožívání a to i ve snech a představách a nevím jak z toho ven. Ale chce se mi vůbec?
Zjistila jsem totiž, že je děsně fajn si je dopřávat. Ale abyste si nemysleli, že jde jen o rozkoše fyzické, i když ty jsou ze všech rozkoší fakt ty NEJ a mohla bych je prožívat denně, ovšem kdyby to šlo a bylo s kým. Ale jde mi i o rozkoše, které máme uvnitř v sobě, v myšlenkách, v prožívání, ve snech a představách, protože i ty můžou ovlivnit naše vnímání světa. A pak ty ostatní fyzické, které cítíme našimi smysly. Sáhnout si, ochutnat, přivonět, vidět a vnímat je tak, že rozvibrují vaše tělo, to je přeci něco neskutečně úžasného. Tedy pokud to dokážeme tak prožívat. A já teda jako že teď fakt jo.
Když totiž prožiju takovou rozkoš mám lepší náladu, usmívám se a pomalu bych si zpívala, den je pro mě hned daleko barevnější, prostě mě to hodně ovlivní asi tak jako droga. A jak jistě všichni víme, drogu je těžký si nedopřát, když jste na ní závislá.
A já už závislá jsem a zatím nejsem vůbec připravená se jí zbavovat. A vlastně proč taky? Vždyť bez rozkoší by život nebyl životem.