Rozkoše jsou neskutečné závislosti. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu o nich před spánkem snít a představovat si, jak je prožívám a plánovat to prožívání a těšit se na to jak malá holka. Ale ono se to najednou děje. Není jeden jediný den, kdy bych o nich nepřemýšlela aspoň chvilku. Stala jsem se závislá na jejich prožívání a to i ve snech a představách a nevím jak z toho ven. Ale chce se…

Je spousta spojení. Třeba nit nebo provázek spojíme na spoustu různých způsobů, někdy drží pevně a někdy se i po jemném zatáhnutí zase od sebe rozvážou. A třeba tekutiny…je krásný pozorovat spojení mléka a kávy, jak lehce prolíná jedno druhé. Je to pomalý proces a vždycky mě bavilo to pozorovat. Jak bílá napěněná hmota zvolna padá níž a níž a zabarvuje tu krásně voňavou slast. A když jí ucítím…

Sedím tu a přemýšlím, jak prožít ty poslední dvě hodiny starého roku. Můžu sedět v křesle pod dekou jako doted...a povídat si po netu, můžu se schoulit do peřiny, obejmout polštář a představovat si, jaké by to bylo, kdybych tu nebyla sama a bulet a bulet anebo tomu můžu jít kupředu a minimálně část z těch dvou hodin si užít..sice sama...ale mám tu celou armádu pomocníků a i dostatek baterek..…

Konec roku je děsně zvláštní období. Ať chceme nebo ne jsme tak nějak naměkko a nejde se udržet na uzdě s emocemi...ať už jsou jakékoliv. Prostě to s námi se všemi cloumá a se mnou teda obzvlášť. A to jsem si řekla, že letos si to užiju fakt pěkně, že si nenechám nic zkazit. Ale všechno je nakonec trošku jinak...jako obvykle. A tak tu ted sedím sama a čekám až se ten starý rok přesune a začne…

Jednoho dne se probudíš a nepoznáváš se. Nikdo tě předem nevaruje, nikdo ti nedá vědět, že se něco takového může stát. A ty najednou stojíš před zrcadlem a koukáš se na jinou ženu. Máš jiné chutě, máš jiné nálady, jinak všechno prožíváš, jinak se na věci díváš. Ze začátku se divíš, pak si začneš zvykat a pak to rozjedeš podle toho, jak tvoje nová duše zrovna potřebuje. No, vlastně nejen duše,…