Konečně

Ufff. Pracovní den je za mnou. Jsem rád že jsem se konečně dostal domů a docela se těším na kávu a sprchu. Ještě mě čeká večerní nedobrovolný běh ( ten pes mě snad užene) a pak už přichází vytoužený skok do postele.. Bruno samozřejmě nemůže zůstat pozadu a okamžitě zaujímá polohu na mém polštáři a dělá že přišel o sluch ( rozmazlenec jeden zrzavej). Pomalu mě přepadává únava a usínám.... Scházím po schodech do obývacího pokoje. Svítí se. Zapoměl jsem snad zhasnout? Na sedačce tam sedíš TY. Kde ses tady vzala? Vždyť je to vlastně jedno. Hlavně že jsi. Máš na sobě krásné prádlo ( trochu v kontrastu s mými trenyrkami s krtečkem) a vyzivavě schováváš ruku pod kalhotky. Chvíli sleduji tu nadhernou podivanou a pak... Děláme spolu všechny ty věci o kterých sním a nemohu se nabažit vsech těch zážitků a pohledu na tu krásu. Dokonce mám pocit že tě ty prasarnicky i baví a neděláš je jen pro mé uspokojení. Jseš ta nejlepší milenka na světě...
Crrrr,crrr. Bože co to je za hnusnej zvuk? Zamačkávám budík a pomalu se probirám do všední reality. Konečně jsem našel tu pravou a tak rychle jsem o ní zas přišel. Cel3j den jsem z toho úplně rozsekanej. Sny by neměly existovat ale stejně tajně doufám že tě jednou potkám. Teď si uvědomuji že ani nevím zda umíš svíčkovou. :-)