nečekaný dárek

Pokládám pod malý vánoční stromeček malý dárek, který jsem dnes po půlnoci dostala, když jsem otevřela emailovou schránku a ... v ní byla ta věta.

Ne že by mi to neprolítlo hlavou, to malé bláhové a naivní přání. Hned jsem ho i s jeho troufalou myšlenkou zahnala.
Dnes, vlastně včera, večer jsem se na to půjčené dvd dívala a užasla. Užasla nad nádherou přírody a  nádherou života. Nad krásou záběrů skrytého žití ptačí říše, okamžiků jednoho ptačího druhu, které málokdo uvidí. Skoro jsem záviděla tomu, kdo tohle natáčel. Snažila jsem si představit, jak tomu člověku bylo a co prožíval, když se ocitl v takové blízkosti.
Zapomněla jsem na všechny trable a člověčí handrkování a  harcování a byla jsem tam, tam v tom srdci přírody. Odkud i člověk sám pochází a na což mnohý zapomněl.
A když jsem dnes po půlnoci otevřela emailovou schránku, byla v ní věta, že to dvd je pro mě. Pro mě. Srdce se mi sevřelo dojetím a hlava hned chtěla vědět - proč. Proč já. Proč já dostanu dárek od člověka, se kterým se znám tak vzdáleně. I když naše srdce kráčejí po podobné stezce. Proč já přijdu tak snadno k věci, která musela druhého stát tolik času, trpělivosti a úsilí.

A pak že prý Ježíšek 26. ledna nechodí.