Pravda

V Čechách je nás málo, všichni se známe a všechno o sobě víme. Možná se neznáme úplně všichni osobně, ale stoprocentně máme alespoň jednoho společného známého, o vzdáleném příbuzenstvu ani nemluvě. Vtipné to začíná být v momentě, kdy se má někde poskládat komise nezaujatých expertů z daného oboru, protože je nás opravdu málo, máme málo i fyziků, meteorologů, teoretiků výtvarného umění a nebo třeba dentistů. Všichni se spolu znají, mají spolu co dočinění, dělali spolu ČVÚTčko, na gymplu spolu měli milostnou aférku a teď se nenávidí, vyspali se spolu na kongresu a teď zatloukají, navzájem si někde šéfovali, závidí si stáž v Americe, na kterou se dostal jeden a nedostal druhý, cosi si někde přihráli nebo plácli novinářům, oženili se s exmanželkami nebo sestřenicí kolegy, a nebo se nenávidí už z dob socialismu, kdy někdo někomu smetl ze stolu možnost stát se kandidátem věd. Ať máte jakoukoli profesi a žádáte o cokoli na tomto území, s největší pravděpodobností se s lidmi, kteří budou vaši žádost posuzovat, znáte a oni si o vás něco myslí ještě dřív, než otevřou spis s vaší žádostí nebo projektem. Je to jednoduše fakt a je třeba se k němu postavit čelem. A buď věřit v jejich charakter a schopnost povznést se nad to dobré i zlé, co je mezi vámi, nebo si o nich myslet svoje, podle možností to nejhorší.
Byl podvečer, v kanceláři firmy zůstal už jen šéf a potichu si ohryzával nehty. Měl svoje roky, svoje zkušenosti a svoje kontakty. Díky všemu uvedenému věděl celkem přesně nejen o složení komise, která má na ministerstvu posuzovat jeho projekt, ale i to, že o přidělení tučného grantu mají její členové rozhodnout zítra. Jeho projekt nebyl jediný, o peníze se ucházely i jiné projekty, ten šéfův byl však když ne nejlepší, tak určitě ne horší, než ostatní. V určitých aspektech jistě všechny převyšoval.pomyslel si šéf, jen Bůh však ví, jestli to tak vidí i ti trumberové v komisi.
Byl to muž činu. Chopil se seznamu všech členů komise a telefonního sluchátka a do deseti večer je měl všechny obvolané. S každým prohodil pár vět, s některými zavzpomínal na společné zážitky z dob studií, jiných se optal na tatínka, se kterým se znal ještě ze schůzí ROH nebo na manželku, která snad něco potřebuje od jeho švagrové.Někde apeloval na minulost, někde na budoucnost, všude něco slíbil nebo naznačil něco o protislužbě, možném participování na zisku a nějaké té koruně, co se potom najde. Některé osoby na druhém konci sluchátka byly srdečné, jiné rozpačité a všechny odpověděly neurčitě, že uvidí, co se dá dělat. Šéf šel spát s pocitem, že pro úspěch svého díla udělal vše, co bylo v jeho silách.
Když se na druhý den sešla komise, všichni její členové se jednomyslně shodli na tom, že šéfovu projektu neodhlasují ani korunu. Prý kdyby nebyl intervenoval, měl by reálné šance, ale za těchto okolností ze sebe nikdo nechtěl dělat zkorumpovatelného idiota. Vyprávěl mi to kamarád, jehož otec byl v té komisi. Prý mu dotyčného šéfa bylo vlastně upřímně líto, že mu nedocvakly takové jednoduché věci. Moudrý člověk nepočítá jen s možnou bezcharakterností lidí, ale i s jejich zásadami, které mohou být stejně tak nebezpečné.

A pokud věříte, že lidé jsou dobří, často zjistíte, že jste se nemýlili. Když věříte, že všichni jsou svině, nakonec se to zvrtne tak, že opravdu jsou. A váš vlastní názor může být spouštěčem dalšího sledu událostí. Už jsem se o tom přesvědčila tolikrát, že to bez obav vydávám za životní pravdu.