Jezabel po 25letech

Topení příjemně hřeje, za okny je tma, poletuje sníh
Žehlím a skládám ty flanelové košile.
On je na ně ujetej, ještě že alespoň v tomhle nejsou kluci po něm. Jinak bych se asi zbláznila.
V postýlce spokojeně oddychuje naše malá vymodlená Jezabel. Rovnám peřinku. Doufám že nebude mít dva metry, jako mají naši kluci. To by to v životě neměla moc jednoduchý. A snad nebude taková průserářka a smolařka jako já. I když.
Vlastně si nemůžu stěžovat, mám milujícího manžela, zdravé děti, nový dům. Co víc si přát.
Ještěže tenkrát jsme to ustáli, já jsem se už v tom nevrtala a pravděpodobně se už nikdy nedozvím, jak to tenkrát opravdu bylo. Vlastně to už ani nechci vědět.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vážení přátelé,
tady bych to asi stopnul, už je večer.
Nechci aby se z toho opravdu stala telenovela nebo nějaká nastavovaná kaše, která by se omrzela. V nejlepším se má přestat, ne?
Původně to byl jen blog pro Jezabel. Přemýšlel jsem co napsat. Moc si neumím vymýšlet, tak jsem to postavil na realitě. Seskládal jsem střípky života mého a mých nejbližších přátel.
Ten kopec opravdu existuje, takový bezvýznamný nic, ale ten pohled, když se setmí , města se rozsvítí, objevil to kamarád, když tam blbnul na motorce.
Červený náklaďák možná existuje ještě dodnes...
Ta slečna na zastávce....
Tenkrát po vojně, povídá kamarád, jezdím okolo zastavky a tam stojí zajímavá holka, jak ji mám sbalit.
No co, tak zastav, nalož ji a je to.
No a dostanu do držky, viď.
Neboj to vymyslíme.
Tak jsme vymysleli, vysledovali jsme kdy přichází na zastávku, já v zatáčce dal znamení a kamarád vyrazil. Zastavil. Dveře u spolujezdce už nestačil otevřít. Otevřeli se sami. Ona nasedla. Podívali se na sebe a oba ztuhli. Spletla si auto, myslela, že je to kamarád.
Míša byla hodná super holka, byli nám na svatbě. Jenže kamarádovi tenkrát asi hráblo, Míša byla prý málo akční, tak si vzal mrchu bez hadru.
Dámy zkuste si v úzké sukni vyšplhat do kabiny velkého náklaďáku.
Já a paní brtníková pocházíme každý z jiného města. V pátek jsem jel buď za ní nebo ona za mnou. Jednou jsem se zdržel, tak aby nečekala na autobusáku, tak jsem se pro ni zastavil s náklaďákem. Pokračování znáte.
Sice koblihy v kanclíku nebyli, kafe a líbání ano. Jenom paní šéfová nebyla, tenkrát šéfovala paní brtníková. Jo a blbě se tam zajíždělo náklaďákem.
No a naše známost s paní brtníkovou taky byla krkolomná i jsme se na chvilku rozešli.
Byli jste super obecenstvo. Díky.
Diky ti Jezabel za skvělou spolupráci.
Hezký zbytek neděle vám všem.

Jenom teď si to chce paní brtníková přečíst, chce vědět, čemu jsem se celý odpoledne tlemil u pc .
Pokud se už tu neobjevím, jsem mrtvý muž.

No a když přežiju a bude čas, tak třeba něco s Jez ještě sesmolíme