I zítra vyjde slunce

Ta paní měla ve tváři klid a mír. Stála někde před domem a vyprávěla o svém synovi, který jako osmnáctiletý spáchal sebevraždu.
"Víte, mladí lidé jsou náchylnější ke zkratu ... jsou náchylnější zabít se proto ..." kamera v nájezdu přiblížila její tvář , - že vzhledem k málu životních zkušeností si neuvědomují, že ať jsou problémy jakékoliv, i zítra vyjde slunce .
I zítra vyjde slunce .
I u nás v rodině se opakuje tato mantra, nejvíce prý při znárodnění, chorobách, úmrtích, nevkusných vzorcích na závěsech a pokud si milovaná dcera bere za muže nějakého očividného gaunera a nedá si říct.
"I zítra vyjde slunce." říkával náš dědeček, kterému táhlo pomalu na devadesát, pozornýma očima sledoval z invalidního vozíčku, jak se kolem něj odvíjí život.

Já jsem si dlouho říkala, že "s tím se budu trápit až zítra ", říká moje kolegyně, která už díky tomu, že je matkou tří dětí a bývalou manželkou tří mužů, každého jiné národnosti, zažila už skoro všechno. - Ale to s tím sluncem je tuším lepší.
"I zítra vyjde slunce." opakuji si ležíc v posteli s urputnou bolestí hlavy ze všech těch věcí, které jsem musela řešit a neměla jsem o to nejmenší zájem, které mě přece doběhly, přestože jsem jim unikala a snažila se přesvědčit samu sebe, že vlastně neexistují.

I zítra vyjde slunce, chci říct vám, kteří právě nedostáváte to, co byste si zasloužili, že jste někomu dali lásku, a on vám ji nevrací, že se nevyznáte ve svém životě a ve vlastních citech, že nevěříte v spokojenou budoucnost, že musíte bojovat s bezmocností a nemožností pomoci svým nejbližším, že na vás doléhají existenční problémy a všechny možné formy malověrnosti. I zítra vyjde slunce a bude další den a nikde není napsáno, že nepřinese něco hezkého. Opakuji to sobě i vám, přestože si nepřikládáme hlaveň ke spánku, ani nedrtíme lžící našetřené tabletky. O život nám totiž jde každý den.