Rajda Jezabel

Je pátek kolem poledního, řítím se po R35 na plný plyn směr domů. Jednak chci minout odpolední špičku ale hlavně chci být už doma u mojí milované Jezabel.
Parkuju náklaďák o dvě ulice dál, aby si sousedi zase nestěžovali. Odemykám dveře, v předsíni jsou něčí černé polobotky. Překračuji je, procházím chodbičkou do obýváku.
V křesle sedí chlap jenom v košili, kravata, kalhoty u kotníků, zřejmě je v rauši, nevnímá mě,
u něho klečí Jezabel, v červeném prádelku, které jsem jí koupil, kouří ho, jak ji znám, má ho až v krku.
Zadeček provokativně vyšpulený, přímo si o to říká,
rozepínám si kalhoty, vytahuju ho na světlo, několika denní půst je znát,
klekám si za Jez, plesknu ji po zadku, aby o mě věděla, na dvě vteřiny ztuhne, pak pokračuje v práci.
Pomalu vstupuji do její jeskyňky, v tom se naše pohledy střetnou, chlap vytřeští oči, zbledne.
Uhýbám očima a věnuji se Jez. Sklánim se , líbám ji na záda, do dlaní beru její prsa, pomalu pohybuji pánví.
Cítím jak zrychluje tempo, aby on už byl, slyším hlasité vzdechy, ano, už určitě stříká svojí dávku Jez do krku.
Když opadá vzrušení a mozek mu zabírá, odstrkuje Jez, natahuje kalhoty, popadá sako, tašku s laptopem a s pozdravem sbohem, prchá v dáli.