Příběh o nevěře...

Franta a Anička spolu žili třicet let, na malé vesnici, ve svém opraveném domku. Franta pracoval u dráhy. Neumím to ocenit, ale uniforma mu prý sedla. Anička je veselá udržovaná štíhlá padesátnice s duší květin, které v nedalekém městě prodává.

Před lety, na podzim se Anička se odstěhovala do města. Pomlouvali ji. Prý chtěla mít ještě něco ze života, s Frantou už nic nebylo (občas se mu nepostavil), nevydělal tolik (asi to nic moc nebylo), začal prý pít (rozhodně nepil první ligu). Toužila po romantice a tak si našla jiného, trochu staršího, elegantního pána. Začala jezdit na kole, užívat si sauny, poznala prý nové důvěrné přátele. Mám to jen z druhé ruky a nevím co kde komu vyprávěla.

Za krátký čas Franta onemocněl - rakovina. Problémy měl už asi dlouho, ale poměrně rychle se z toho vylízal. Přes rok, na jaře se rozvedli, dům se prodal.

Když vyklízel, stavil jsem na panáka. Moc o sobě nemluvil, ale hodně ho štval ten barák. Přišla tam jiná mladší Anička co ji pamatuji ještě jako holčičku. Veselá, ale trošičku hloupá holka při těle, co roznáší poštu. Měla hluboký výstřih a neměla podprsenku. Do výstřihu se jí dralo barevné tetování.
Očička jí svítila a pořád se smála. Nebyl jsem za křena a šel na do hospody. Franta tam nedorazil, asi měl něco jiného na práci.

Na podzim se stará Anička (co se už byla babička) vdávala. Do dvou měsíců byl Franta pod drnem Potvora jedna se vrátila, možná ani neodešla a přidal se nějaký další problém.

Anička si tenkrát před hřbitovem řekla o cigaretu a něco mi vyprávěla, možná jí dlužím pár odpovědí.

Neměla jsi právo být vedle svých synů a snachy a přijímat kondolence, pokud si to nepřáli. Neznám jediný důvod, proč by jsi měla stát nad jeho rakví jako vdova.

Měla jsi právo ho opustit. Chápu, že se s ním poslední roky nedalo vydržet, ale k žárlení měl asi důvod. Možná o své nemoci sám nevěděl, možná se jen před Tebou styděl. Možná jsi se chtěla vrátit, když poprvé onemocněl, ale on to už nechtěl. Netuším jak jsi si to představovala, pečovat o něj a nechat si milence?

Nevím proč Ti nikdo neřekl, že se mu nemoc vrátila, ani Tvoji synové. Nevím co by se změnilo, kdyby jsi o tom věděla. Vdávala jsi se o týden před tím a Franta už možná čekal na někoho jiného, na jinou Aničku.

Věřím, že jsi ho měla stále ráda i když jsi se znovu zamilovala do jiného. Věřím, že Tě jeho smrt bolí.

Nikomu jsem neřekl o té malé mladé baculaté Aničce. Nevím jestli Ti to vědomí pomůže nebo ublíží. Pokud si vzpomínám, tak jsem ji na tom pohřbu ani neviděl. Možná neměla čas a možná to pro ni bylo moc těžké.

Je to už takových pět nebo šest let. Na dušičky měl pěkně upravený hrob. Nevím kdo si s tím dal tu práci.

Jediná myšlenka, která mě k příběhu napadá je, že když už odejdeme, musíme nechat jít i ty naše bývalé (a nedělat ostudu na pohřbu).