První láska

Letošní rok divně začal a dál v tom pokračuje. Dějí se věci , s kterými jsem nepočítal a tudíž na ně nebyl připraven, teoreticky ani prakticky. S něčím jsem se vypořádal, ovšem s pubertou starší dcery si nevím rady. Co je horší, cítím že ani paní brtníková moc neví, jak se k tomu postavit.
Přišlo to tak nějak zničeho nic, bez náznaku varování.... Změna chování, dělání věcí, které předtím nedělala.......
Z naší holčičky se prostě stává slečna, slečna s první asi vážnou láskou. Dokonale nás to zaskočilo, rozhodilo. Nejsme včerejší, ale čekali jsme to asi později. Ale přišlo to a asi se nedá nad tím mávnout rukou. Dcera je snad po teoretické stránce dostatečně vyzbrojena, ale prakticky???
A tady nastává spor s manželkou. Manželka vidí v dceři blbku, která se nechá hned zbouchnout, já se na to snažím dívat s nadhledem, věřím v rozum dcery, Ale všichni to asi známe, jsou chvíle, kdy rozum přestane fungovat a pak se dějou věci, že.
Takže z domova se stává tak trochu válečné pole, matka versus dcera a mezitím jsem já, Když se snažím manželce vysvětlit, že to vidí moc černě, jsem blbej, protože v tom dceru podporuju, prý má na takové věci čas. Že ona v jejím věku.......
A já se včera přistihnul, že vlastně dceři fandím. Včera večer jsme si dlouho povídali, samozřejmě i o něm. Znají se turistického kroužku, má rád stará auta, letadla. No prostě můj člověk. Dceři jsem naznačil, že bych ho rád poznal. Tohle přeci nemůže snad být úplný blb.
Ale nevím, jestli k tomu přistupuju správně.

Docela by mě zajímalo, jak jste podobné věci řešili vy, nebo jak se chystáte, že je budete řešit.