Silvestrovské dítě

V sobotu v podvečer volám mamce.
Rozsvítím naposledy stromeček (pro radost bláznů a svoji), usadím se do křesla a začneme spolu mluvit. Aspoň těch pár minut denně jsme spolu a zaháníme její samotu.  Asi nejvíc mě baví, když mamka začne vzpomínat ... na místa, kam jsme jezdívaly spolu (i pak jezdívali), na lidi, které jsem obě znaly a kteří nám byli velmi blízcí.
Někdy se dozvím další střípek mojí předávné minulosti.

Zrovna včera mi maminka vyprávěla o příbuzných, které moc neznám.
V září se jim narodí dítě.
Silvestrovské dítě, že? Líčí mi kousek konkrétního telefonního hovoru.

Vzpomenu si na dva páry, které nemohly mít dítě. Dlouho se snažily a všechny pokusy byly marné. Jednomu páru pomohla věda lékařská.
Pak přišly vánoce, uvolnění, radost ... zimní dovolená na horách, sníh, zimní radovánky a kouzelné noci v horské chalupě.
Za devět měsíců se jim narodilo miminko a do jejich života přineslo radost.
Bez vědy lékařské

Pak mi řekne, co jí to silvestrovské dítě připomnělo.

***
Vždycky jsem odmítala protekci, jen v jednom případě ji dnes vítám, a to když jde o lékařskou péči.
Protekce však zafungovala i kdysi a přispěla k mému početí. Nebýt jí, tak tu teď něťukám do klávesnice.

Můj děda byl velice chytrý člověk. Nevím, proč se o vojácích z povolání mluví tak hanlivě, děda znal skutečně mnoho a jeho myšlenky a úvahy byly moudré.
Jednou po vánocích chtěl udělat mojí mamince radost.
Maminka, tehdy dvacetiletá, plánovala s kamarádkami program na silvestra a tu jí její otec povídá: Přijede ti Franta na silvestra.
Franta byl tehdy na vojně a o opušťáku si mohl jenom nechat zdát.
Vždyť přece nemůže ... namítla.
Zavolal jsem kapitánovi do útvaru a dostane ho ...
A tak moje maminka s mým otcem trávili silvestra a počali své dítě, které se za devět měsíců narodilo.
Dítě neplánované, nečekané ... přineslo radost?

Nezlobím se na dědu za ten počin, vždyť život je nádhernej, i když člověk na něj někdy hledí přes slzy.

Otec se vrátil na vojnu a zamiloval se do jiné.

Nezlobím se za to na něj, v plamenech touhy shoří snadno i odpovědnost.

A možná to bylo to nejlepší, co pro mě udělal.

O pár roků později k nám přišel jiný muž, který měl duši báječného táty a kousek dal i mně.

Zrovna dnes jsem si prohlížela knížku, co jsem od něj dostala někdy před třiceti roky k vánocům. Zahlídla jsem ji tehdy krátce v televizní reklamě a jen zmínila, že bych si ji moc přála.  To bylo překvápko. Patří k mým nejoblíbenějším. Útlá knížka, na které je těch třicet roků používání znát, budu muset slepit další listy, ať ještě pár roků vydrží.

***

Nevím, zda se stromeček styděl, když jsem z  něj dnes sundávala šaty, nebo zda byl konečně rád, že už je vysvobozen.
Ostříhala jsem mu větve, suché větvičky budou dobré na zátop a jehličí ještě jednou zavonělo v kamnech.
Vánoce jsou schovány do dvou krabic.
Možná v nějakých krabicích je schována i naše minulost.
Chceme je všechny otevřít?