Proč jsou citrony zelený

Držím jim pěsti. Všem řidičům, co dnes stávkujou.
Syna jsem přeobjednala na květen a v práci jsem již včera oznámila, že dnes nepřijdu.
Ať žije stávka.
O hodinu déle v posteli a dva orgasmy jako bonus.
Jen kdyby mě z ní furt netahal domovní zvonek.
V devět jsem přece jen vstala, utřela nádobí od večera, dopustila vodu do sudu, zatopila v kamnech, uvařila květák k obědu (navzdory tomu, že všichni kromě mě mají oběd pravidelný, ale oni si ho rádi dají k večeři, hlavně ti, co jim chutná), před desátou konečně posnídala a celou tu dobu přemýšlela, zda spojit terénní pochůzku s nákupem nebo jít ven na dvakrát. Pro Váhy ta nejjednodušší rozhodování zaberou nejvíce času.
A zatím, co jsem si psala do deníčku, květák se vařil o pět minut déle a zahrozilo, že místo obalovaného bude mozeček. Ne, květák dnešní doby je více odolný.
Minutu před desátou snídám. Čaj s citronem, krajíc chleba s máslem a vařené vejce. To vejce je ještě s jedním v lednici kdovíjak dlouho, ale mám na něj chuť.

Vy jste dnes samá procházka, říkal mi ten včelař, co jsem ho už podruhé potkala vracející se s pugetem blatouchů, jednou ostřicí a dvěma větvičkami dvou různých vrb.
Povídám něco o stávce řidičů, ale mohla jsem říct, že je to procházka pracovní. Je prima mít pracovní procházky. Zvláště, když je tak krásně. Je skvělé, když vás práce vyžene do lesa, k rybníku, na kopec, do skal ...

Odpoledne jsem se dozvěděla, že krom jednoho všechny spoje jezdily.
Syn mohl jet na kroužek a já večer pro něj.
Na cestu jsem si udělala čaj s citronem.
Kávu vám nenabídnu, říká mi opět vedoucí kroužku, už ví, že ji nepiju.
Povídá mi o soutěžích a já celou tu dobu neslyšně vydýchávám velké křeče v břiše. Sakra z čeho?

Večer místo nádobí umeju kameny, udělám si čaj s citronem, namažu chleba máslem a rozkrájím druhé vajíčko.
Nejez ho, říkám si.  Ale mám na něj chuť.
Poslední čtvrtinu toho krajíce hodím do kamen, přece jen jsem dnes už křeče v břiše měla a nebyly to ty orgasmické.

V noci žehlím, piju čaj bez citronu, dívám se na druhý díl Ally McBealové, píšu si do deníčku a říkám si - že už bych brzo měla chodit spát do jiné postele. Do té, ve které nebudu sama.