Měl zelené oči

Sešli jsme se u mého lůžka.
Přišel mi jen popřát Dobrou noc.
Pohladil mě po vlasech a jemně políbil ouško.
Pak hřbetem ruky sjel po pokrývce, po  všech jejích zaobleninách.
Pokrývka odkryla lem bílé košilky, odhalila ramínko, které něžně políbil ...

Měl zelené oči a v barvě jeho očí mašličky zavázaly dárek pro něj.
Mašličky, které zdobily hroty tvrdých bradavek, jemně svými zoubky rozvazoval ...

Měl zelené oči a v bouřce mě skryl pod svou peřinu.
Abych neměla strach.
Abych byla k němu blíž ...

Měl zelené oči a já na rtech dlouho nosila jeho jméno,
jméno, které neumím zapomenout, tak jako slova:
Je mi s tebou dobře.

Je to dávno, co jsme se setkali u mého lůžka ...
a
téměř stejná písmena toho jména jsem náhle objevila i v tomto modrém moři ...

Teď jen přemýšlím -
má zelené oči?