Nepíšou mi

Nepíšou.
Oni ... ti ... muži.
Ti, o kterých se tu říká, že jsou, jak to říct, nadržení.
Ti sprostí hulváti, co si tu ženy vybírají, jak ve výkladní skříni lehkých dam, jak v regálech s levným zbožím.

Nepíšou mi.

Zato mi píšou jiní.
Jsou slušní, inteligentní, hezcí, sympatičtí, vzdělaní  ... jen samá pozitiva o nich můžu říct.
Kdybych to tu měla hodnotit podle těch, co mi píšou, řekla bych: Je to tu příjemná kavárnička plná milých a sympatických mužů. Jsou nevtíraví, přijdou k mému stolku, usmějí se, zeptají se, přisednou, objednají mi dobrý čaj a zákusek, povídáme si ...

Je to tu prima, že?

***

(Jen dnes ... vlastně včera ...
ztratila jsem moc krve a jsem příliš slabá na to, abych mohla posedět a povídat.
A to si ještě hodoval komár s klíštětem.

Někdy i dnešek, možná i včerejšek, může být věčný.)