Rozchody a návraty,

ztráty a nálezy.

* "Asi bych se chtěla vrátit k Tomášovi," překvapivě řekla B.
* "Proč? Není ti s Luďkem dobře?"
* "Je ... ale s Tomášem si pořád píšeme." Po pauze dodá: "Tomáš o Luďkovi neví."
* "Oba lezou?"
* "Jo. Luděk leze. Já jsem lepší na laně, on je zas dost lepší na boldru. Tomáš dělá vysokohorskou turistiku, lízt začal kvůli mě."
Poslouchám vyprávění o dvou mužích, kteří se dotkli jejího srdce. Jeden jí namaloval obrázek, druhý složil písničku. Krásné vyznání citů.
* "A proč jsi se tehdy rozešla s Tomášem?"
* "Mě to s ním nebavilo."
* "Nebavilo? A to se chceš vrátit?"
* "Hmm."

Rozchody a návraty.

Nálezy ztracených citů.
Opouštíme.
Zraňujeme.
Vracíme se.
Proč?
Mýlíme se.
Hledáme.

Taky mi s ním bylo dobře. Ale nemohla jsem s ním být. Každou středu jsem mívala službu do šesti. Každou středu na mě čekal. A nebylo to pak jen ze zvyku.
Podzimní večer u ohně.
"Chtěl bych, aby to bylo jako dřív. Chtěl bych, aby ses vrátila," řekl.
"Chci se vrátit,"  slyším se. Proč to říkám? Kvůli sobě? Kvůli němu? Aby byl šťastný? Abych pofoukala jeho bolístku. Tu, kterou jsem způsobila. Stejně to bude tak napůl roku, projede mi hlavou myšlenka. Nerozumím jí. Na začátku už myslím na konec. Proč. Radost na pár týdnů. Byl šťastný. Já taky. Občas. Uzdrav se mi, říkal.
Co je horší - neumět lásku dávat nebo neumět ji přijímat.
Přivolala jsem to? Bílé stráně voněly jarem. Než dojdem na konec tý pěšiny, musím to říct.
Cítila jsem jeho smutek.
Proč to musí znovu tak končit," ptal se.
Ne, končí to jinak.
Ještě dlouho seděl v autě než odjel. Modlila jsem se, aby dojel v pořádku.

Rozchody.

"Nerozešli jsme se nějak ve zlém," řekl mi po letech ten, u kterého jsem návrat moc chtěla a věřila v něj ...
Tehdy odešel před půlnocí. Nemohla jsem v tom bytě zůstat sama. Toulala jsem se několik hodin nocí městem. Potkala toho chlápka a on mi dal ze svý malý zahrádky fialový kosatec. Provoněl silně celý pokoj.

"R. říkal, že se vůbec nechtěl rozvádět," sdělila mi máti čtrnáct roků od rozvodu. Vychází s mým exmužem velice dobře. Jezdí k ní několikrát do roka a cpe se svíčkovou.
Nechtěl?? Že podal žádost ... že mi ji dával podepsat ... a já odmítla. Kdo nechtěl ... ale - to už je to včera. Téma dávno o ničem.
Vím, že nechtěl. Viděla jsem to v jeho očích ... o rok později.
Ještě si pamatuju tu větu, co mi tehdy řekl: Možná jednou zjistím, že jsem udělal chybu, ale teď to udělat musím.  
"Vrátila by ses k němu?" ptala se před časem sestra. Taky s ním dobře vychází, občas i spolu někam vyjeli.
Nevrátila. I přesto, že spolu taky vycházíme dobře.
Nevěřím na návraty.
Všechny střepy rozbitýho talířku se slepit nedají.

Rozchody a návraty.
Návraty s nadějí.
Návraty s vírou.
Ztráty bez nálezů.
Nálezy ztrát.