hele tlejdo

Bylo to krátce po revoluci, bouřlivá doba plná změn a věcí které se nám těžko chápali, neb byly pro nás neznámé a zcela nové. Tak jsem se dověděl, že vstupenky na hrad Karlštejn by měla obhospodařovat jakási německá firma a to mne samozřejmě pobouřilo a připadal jsem si jako podvedený a svůj spravedlivý rozhořčený protest jsem se rozhodl dát najevo podpisem petice, přímo na hradě.

Domluveno, v sobotu po noční pojedeme s dětmi na výlet na Karlštejn. Ten den vidím jak dnes, bylo to jako bychom se přenesli o několik století zpět. Hned po noční jsme dorazili k hradu a od Berounky se válela mlha, stoupali jsme výš a výš až k úvozu, kde najednou nebyly současné baráčky ale jen letité hradní zdi a mezi nimi se pohybovali lidé jen v dobových kostýmech. Byly tam jako organizátoři a podporovatelé oné petice, která se u hlavní brány dala podepsat. To již náš zrak spočinul na dubovém dlouhém stolu, za nímž seděl král s královnou a dvořany , na stole pak leželi listiny petice a kolem se tak různě komíhali osoby v středověkém odění ať rytíři v brnění nebo dámy v šatech .

Zatímco jsem s jeho veličenstvem řešil všechny náležitosti podpisu petice náš malý synek si vybral čestnou stráž jenž u brány v plné zbroji držela korouhve země české a bez mrknutí oka dodávala celé akci náležitou vážnost o kterou měla následně, přijít jediným dětským postřehem. Synek v té době tříletý zcela neomylně nabral směr ke keltskému bojovníkovi , obalenému kůži s keltskou helmicí na hlavě, jíž strašidelný zjev dodávali dva mohutné kravské rohy.Svou ruku v níž třímal těžký dřevěný štít opíral o velikou keltskou sekyru a v druhé ruce pak pevně svíral žerď barevné korouhve se lvem. Ten mrňous si zvědavě toho barbara prohlížel a pak bezelstně do toho chladného ticha pravil.

„tlejdo, ploč máš ty palohy“

Veškerá důstojnost vzala za své a do hurónského smíchu všech zúčastněných mu ten hromotluk odpověděl

„synku to jsou rohy parohy mám pod přilbicí.“