ZROZENÍ ĎÁBLA

Byl nebyl jeden obyčejný svět ve kterém potkal jeden slušný muž nadrženou ženu. Co ženu, spíše chlípnou děvku. Do této děvky se muž zakoukal a začal po ní toužit. Snažil se být v její blízkosti a její přítomnost mu dělala dobře. Po čase zjistil, že se v jeho těle ukrýval ďábel, kterého dotyčná svým vlivem probudila. Aniž by chtěl, stával se pomalu jiným člověkem. Čím dál méně ovládat své činy a jeho slušnost se pozvolna vytrácela. O zdrženlivosti brzy nemohla být ani řeč, protože ji dávno přemohl chtíč. Pokaždé, když muž s děvkou obcoval, přicházel o kousek svého čistého já. Když ho měla děvka ve svém klíně, byl to úplně někdo jiný. Vzhledem k nepoznání od slušného muže, duchem však ďábel s černou duší. Duší tak černou, že ani samotná děvka netušila, co se v ní ukrývá. Jejich spojení vždy bylo dechberoucí a nemělo konce. Byla to hra se životem, ze které děvka vycházela takřka polomrtvá. Po sexu s ním byla vysílená, ale i tak se nechtěla vymanit z jeho moci. Byla to hra, kterou děvka hrála moc ráda. Zrozený ďábel si byl vědom svého vlivu a náležitě toho využíval. Děvku měl omotanou kolem prstu a její tělo se pro něj stalo hračkou. Ovládal jí jako loutku na nitkách. Neměl problém zahrát jakoukoliv scénu, která mu kdy prolétla hlavou při jeho perverzních představách. Její tělo bylo vláčné a povolné. Mohl jí prznit, jak se mu zlíbilo. Poutal ji řetězy. Škrtil jí do poslední vteřiny před omdlením. Ocas jí strkat do všech otvorů tak razantně, že nikdy nebyla schopná po jeho ataku chodit. Nebylo mu cizí vůbec nic. V žilách mu proudila krev zahuštěná hříchem. Byla černá a táhla se jako med. Jeho polibky byly sladké a hladové, šťáva byla hustá a opojná. Ďábel dobře věděl, jakou má jeho šťáva moc a tak děvku sytil pokaždé, když ztrácela sílu. Byl jako bezedná studna, co vede až do středu země. Jeho ocas neměl s děvkou soucit. Sodomie s ním neměla konce a z děvky se postupem času začala stávat oddaná žena, která bez něj a jeho šťávy nemohla být. Potřebovala ho k životu stejně, jako vzduch k nadechnutí, které jí on tak rád opíral, když si s ní hrál. Ona tohle jeho hrání milovala a také zbožňovala jeho ruce na svých rtech. Měla ráda, když jí vteřiny s ním připadaly nekonečné. Občas konec opravdu nepřicházel a děvka upadla do mdlob ze kterých jí ďábel musel křísit. Když se však s prvním nádechem probrala, tak pokračoval a opět jí nedal šanci volně dýchat. Pokud jí nedusil rukou, tak použil jakoukoliv část svého těla. Jazykem jí vždycky vjížděl hluboko do krku a když mu to připadalo málo, tak použil svůj ocas, který zasunul až po kořen. Vzrušovalo ho, když jí mohl ovládat. Nehrál si pouze s jejím dechem, ale i s její vůlí vydržet. Tělo měla poznamenané jeho hrou, ale i tak cítila každý jeho dotyk. Ďábel s hraním nikdy nechtěl končit, ale cítil, že pokud bude pokračovat, nemusel by děvku probrat a to by nechtěl. Dávala mu sílu, kterou nikdy předtím neměl a za nic na světě by jí nechtěl ztratit. Aniž by to tušil, tak děvku miloval. Naplňovala ho a cítil se s ní kompletní. Nikdy si nepřipadal lépe, avšak s jeho dobrým pocitem přicházela i zaslepenost, která z něj začala dělat sobce. Svou děvku prznil čím dál razantněji a přestával brát ohledy na její potřeby. Jeho hrání už nemělo s hraním nic společného. Byla to spíše tortura, kterou děvka už neměla šanci vnímat. Byla na pokraji smrti a většinou nejevila známky života. Jednoho dne, když ďábel s děvkou opět hrál svou oblíbenou hru, začala děvka krvácet. To ho však vůbec nevyvedlo z míry a začal ještě více přirážet. Byl maximálně vzrušený a po chvíli začal do děvky stříkat svou šťávu. Bylo jí spousta, takže začala z děvky vytékat ven společně s krví a oba tak leželi v obrovském tratolišti, které se pomalu vsakovalo do lůžka. Ďábel se po udělání cítil báječně. Slezl ze své děvky a lehl si vedle ní. Otočil se na bok a začal jí pozorovat a hladit. Když z něj však vyprchala ona zaslepenost vyvolaná touhou, tak začal vnímat realitu. Díval se na ženu, která neměla v očích jiskry, protože oči byly zavřené. Kolem její hlavy bylo pár vytržených pramenů. Rty byli namodralé a mírně pootevřené. Na krku měla otisky. Její ruce ho nehladily. Hrudník se nehýbal. Ploché bříško bylo plné modřín a celá dolní část těla byla od krve. V tom okamžiku mu došlo, co provedl, ale na záchranu už bylo pozdě. Pro svou zaslepenost ztratil to, co dávalo jeho životu smysl a hnací sílu. Přišel o tu, kterou miloval a která milovala jeho více než svůj život.