Máš můj dík

Po mé registraci na těchto stránkách, po mých prvotních nezdarech, jsem uvažoval o jejím brzkém zrušení. Pokoušel jsem se navázat komunikaci, možná přátelství s lidmi, kteří fotí. Nemyslím fotografie typu selfie. Mám na mysli fotografie, na kterých je poznat že se tomu někdo opravdu věnuje. Ne hned profesionálně, ale snaží se o vyjádření nějaké myšlenky, nebo o vytvoření určité atmosféry. Takových fotografií, u kterých se člověk zastaví, ze kterých na vás něco dýchne, je zde docela hodně. Mám své oblíbené galerie, ke kterým se vracím. Stále je co obdivovat i objevovat.

Poté jsem objevil blogy. Také jsem zkusil něco napsat. Musím se přiznat. Vaše reakce mě velice těší, ale necítím se být dobrým spisovatelem. Proto si vás pouze čtu. Usoudil jsem, že jako čtenář se cítím lépe. :-) A také je to dost časově náročný koníček. Myšlenky v hlavě bloudí, ale na papír se jim moc nechce.

Přesto, že jsem chtěl svou registraci zpočátku ukončit, přesto, že nejsem zdatný blogger, přesto, že chat mě neoslovil, přesto zde zůstávám. Našel jsem zde přítele. Naprosto neočekávaně vstoupila do mého života. Drží mě nad vodou svou moudrostí, pomáhá mi zvládnout těžké životní období. Je křehká a zároveň silná. Úžasná, obdivuhodná. Vzácná. Chtěl bych jí vyjádřit touto cestou svůj veliký dík a obdiv.
Děkuji ti Ellienne, že jsi.