Potkávám je skoro každý den.
Na ulicích různých měst.
Mají přátelské oči.
Usmívají se.
Pozdraví mě.
Někdy řeknou Dobrý den, někdy Ahoj.
Odpovím jim ... a pak si říkám - Kdo je to?
Odkud mě zná?
Dnes to byla ta paní u popelnic.
Předevčírem žena v obchodě.
Minulý týden žena jdoucí po chodníku.
Včera mladík vystupující z autobusu.
Kdo jsou?
***
Někdy se odpověď objeví záhy.
Myslela jsem si, že ten muž, co si povídal s řidičem busu, mě zdravil jen ze slušnosti. Tvářil se však, že mě zná.
Pak jsem za sebou zaslechla: Tak to bude ta turecká líska.
Po několika vteřinách mi došlo, že je to na mě.
Jóó, otočím se v půlce autobusu, to bylo na mě? Promiňte, dodám ještě.
Tak to bude ta turecká líska, opakuje muž. Jak jste říkala, ne japonská.
Vzpomněla jsem si na náš minirozhovor v parku.
***
Byla to tak jednoprocentní výjimka, ale jinak nevím.
Potkávám je tak často.
Jejich oči jsou přátelské, usmívají se na mě.
Kdo jsou?