Zastrčit či nezastrčit?

Toť otázka.
Pánové, představte si situaci, kdy k vám vaše známá, kolegyně, spolužačka nebo úplně cizí ženská sedí zády a vaše bystré oko zaregistruje, že ji vzadu z kalhot čouhá neposedný bílý lísteček. Takový ten lísteček, na kterém je uvedeno, na kolik stupňů prát, zda žehlit či nežehlit, zda bělit či nebělit, a nakonec notoricky známý anglický výraz "MADE IN ...", který vám nenápadně napoví, že daný kus oblečení byl vyroben dětskýma rukama za minimální mzdu v nuzných podmínkách kdesi v Bangladéši. Při tom pohledu je vám okamžitě jasné, že lísteček nepatří ke kalhotám, ale je součástí jejího spodního prádla, bezpochyby svůdného, krajkového, lehce průsvitného (to si domyslela vaše chlípná mysl). Nabízejí se dvě možnosti, jak reagovat.

Zaprvé: Škodolibě se pousmát a nechat to být. Ať si holka chodí s lístečkem na prdeli, když si na to neumí dávat bacha. Existuje i možnost, že jí to sice neřeknete, ale budete mít špatné svědomí, že jste se nezachovali kolegiálně a vystavili ji tak úchylným či škodolibým pohledům dalších očí. Tato eventualita platí v případě, že dotyčnou máte rádi, chcete ji ohnout a nebo k ní cítíte jiný druh náklonnosti.

Zadruhé: Upozornit ji na to. Zachováte se sice hrdinsky, ale vystavujete se riziku, že po vás šlehne podrážděným pohledem a znechuceně si lísteček zastrčí do kalhot. Pak buď odejde, nebo se natočí tak, aby vám znemožnila další pohled na partie mezi kalhotami a tričkem. Pravděpodobně si u toho ještě vyslechnete pár slov o kreténech, úchylech, no prostě něco jako: "Kam mi to čumíš, idiote?"

Výše zmíněné samozřejmě platí za předpokladu, že si nejste s dotyčnou natolik blízcí, aby to nebylo divné. V případě úplně cizí ženské je to tutovka, tam se trapné vyústění situace přímo nabízí. Kdyby se jednalo o dobrou kamarádku či přítelkyni, byla by tato úvaha téměř zbytečná (ne že by jinak nebyla).

Je tu ještě jedna možnost, jak se k tomu postavit. Přiznám se, že mě ta představa láká a pokud budu mít příležitost, velmi rád bych si ji vyzkoušel. Jedná se o tohle řešení, mé oblíbené:
Zatřetí: Nic jí neříct, jednoduše k ní přijít a zcela samozřejmě, bez zbytečných slov, jí prstem zastrčit lísteček mezi půlky. Nesmíte u toho zapomenout nasadit samolibý, úchylný úsměv, jaký se chlapovi na ksichtě rozlije pokaždé a jedině v případě, když myslí na prasárny.
Znám to.
Já se tak totiž usmívám často.