Slova

Dřív býval v každé kuchyni otoman a nad ním vyšívaná dečka. Na některé mohl být nápis „Každá dobrá hospodyňka, šuká i když manžel spinká“. Autorka výšivky určitě hospodyňku nenaváděla k sexu s pacholkem v době, kdy si pantáta po obědě zdřímne.
Nebo jinak ...
„Obcovati s dámami vzdělanými jest užitečno každému mladíku i poskytuje značných výhod“ - Rádce milenců z roku 1897. Jen pro zajímavost – autor byl později zetěm A.Jiráska.
Ale je to i naopak…
Běžná věta „poznal tu ženu na ulici“ říká, že se sotva pozdravili. V kontextu Starého zákona (českého překladu) by to zřejmě vyznělo jako obvinění ze znásilnění uprostřed rušné ulice.

Některá důležitá slova upadla v zapomnění - bohužel.

hofarta - „nad kurwami kurwa“,
kepka - pravděpodobný význam „pička“, ale také výraz pro nevěstku,
tistka, - nevěstka, asi lze přeložit i jako „čubka“,
harapanna – specialistka v nevěstinci,
helmbrechtnice – měly vlastní malé domečky na okraji města,
láryně, – pravděpodobně spíš jiný výraz pro markytánku – nebo spíš správný, markytánka bude pozdější německá zkomolenina,
merhyně, - působila v hampejzu, ale spíš se starala o zábavu,
vilnička, - smilnice a nevětska,
panečnice, - pracovnice v nevěstinci, toto nebyla ani nadávka,
rufiánka,- kuplířka, svůdnice; cizoložnice,
měchyně, pravděpodobně pracovala v terénu, možná něco jako eskort,
kuběna, - konkubína, souložnice,
podběha - souložnice,
vydra – používal to mistr Hus – takže dobový výraz, ale spíš pro souložnici.
milostnice – zřejmě něco mezi milenkou a konkubínou ...,
frejířka - žena vedoucí nevázaný milostný život (nynfomanka),

Význam slov se mění v čase a tak to co v jednom století bylo běžné jméno, mohlo být o sto let později nadávkou. A ještě jeden postřeh, středověk zřejmě rozlišoval mezi:
- souložnicí, kde to mělo formu od vydržované holky po jakousi formu eskortu
- nevěstkou ze specializovaného domu nebo ulice
- vlastní kategorií byly zřejmě lazebnice (a merhyně ?) a zřejmě i u některých povolání se předpokládalo, že si občas přivydělají (květinářky, rukavičkářky).