Návštěva klubu

Představte si typickou rodinnou atmosféru:
Je pátek večer, vy si k sobě pozvete kamarády a kamarádky, se kterými velmi jemně a důstojně pochlastáváte, distingovaně debatujete o palčivých problémech těchto pohnutých časů, a upřímně se divíte, že na vás ještě nezačali vztekle zvonit sousedi, kterým dupete a halasíte nad hlavou. V takových chvílích, někdy mezi desátou večerní a šestou ranní, přicházejí mnohdy nápady ryze spontánního charakteru. A přesně takový nápad, pro nás v tu chvíli naprosto geniální, padl i u nás - nutno přiznat, že půlnoc v tu chvíli již byla jen mlhavou minulostí. Tak jsme sebrali svých pár švestek a v pokročilou, pro mnohé přímo nekřesťanskou hodinu vyrazili do města.
A tak se stalo, že jsem zase po nějaké době navštívil jeden z nejmenovaných diskotékových klubů v jednom nejmenovaném moravském městě. Přiznám se, že jsem byl motivován hlavně faktem, že se v takových a podobných doupětech shlukují osoby opačného pohlaví. Zlákán vidinou neokoukaného řeziva jsem tedy nekazil partu a poslušně za skromné vstupné zapadl dovnitř. Jak to dopadlo?
Uvnitř překvapivě nebylo narváno. Bylo už sice pozdě, avšak nejsem v takovém podniku poprvé a vím, že se tato místa začínají plnit až o půlnoci a narváno může být třeba až do čtyř do rána. Ne však včera (vlastně už dneska).
Pohled na parket a přilehlé okolí byl žalostný. Všude se pohybovaly podivné existence v podivném oblečení, kradmými pohledy zákeřné hyeny sledujíc okolojdoucí potenciální oběti. Dále se tam pohybovali i testosteronem přetékající idioti, sebevědomě si vykračujíc způsobem, jako kdyby to tu osvobodili, vyzývavým pohledem skenujíc pánské osazenstvo, kteří když se náhodou s někým setkají očima, zatínají znetvořené svaly a pičují ve stylu: "Co čumíš? Máš problém? Pojď mi to říct do očí!"
Tady bych se na chvíli pozastavil, protože kreténství takového měřítka si zaslouží pozornost. Obecně zastávám názor, že větu "Máš problém?", je-li myšlena vážně a ne jako recese, může vyplodit jen naprostý čurák. Takový čurák, až si říkáte, že by nebylo od věci zahájit plošný odchyt podobných exotů a zavírat je do kotců či je rovnou utratit. Jasně, je to až příliš radikální, ale považte, není myšlenka takového pročištění uklidňující?
Bohužel se stává, že takoví jedinci kromě notné dávky demence pobrali také svalovou hmotu, tudíž pro lidi jako já, s vytrénovaným mozkem, hubenýma končetinama a fyzickou kondicí středně aktivního lenochoda, je možnost vyříkání si z očí do očí naprosto nepřijatelná. Lidi jako já proto zůstávají u uspokojujících představ, v nichž těžká okovaná bota, vymrštěná patřičnou rychlostí a směrem, dopadá do toho tupého překvapeného obličeje.
Ale co, buďme tolerantní. Někdo ten bordel na fotbalových stadionech dělat musí.
Jaké je tedy resumé mé návštěvy klubu? Měl jsem neodbytný pocit již viděného (deža ví, jak jsem se kdesi dočet), jen mi chvíli trvalo, než jsem přišel na to proč. Hromada divných chlapů, skoro žádné ženy, a když už, tak v jiné části věkového spektra, pak zase hromada divných chlapů - no ovšem! Je to stejné, jako když vlezu do jakékoliv místnosti na chatu na amatérech! Jen s tím rozdílem, že v klubu máte takřka (ne stoprocentně, ale takřka) jistotu, že žena je opravdu žena. V klubu se za červený nick žádný nadržený debil neschová.