Miluju rybaření

Miluju rybaření

Ranní mlha se líně převalovala nad hladinou rybníka, kterou čeřil jen nepatrný pohyb naší pramice. Vlezlé, studené ráno. Brrr, otřásl jsem se chladem. Lákali mě, až jsem poprvé vyrazil na ryby.

Chtělo se mi čůrat. Na lodi, uprostřed rybníka. A se mnou dva kamarádi. Snažil jsem se nutkání překonat ale močák se ozýval stále neodbytněji. Inu co, jsme přece chlapi.

Postavil jsem se, rozepnul kalhoty, vytáhl chladem smrsknutého pytlíka a namířil na vodní hladinu. Za sebou jsem vnímal pochechtávání přátel.

„Musím se vám k něčemu přiznat – nesnáším ryby. A ještě se mi z toho chladu zmenšil do trpasličích rozměrů.“

Smích. „ Tak já ti ho zahřeju,“ zaslechl jsem Jirku. Než jsem se nadál, mezi nohama se objevila ruka a sáhla na smrsklé koule. Hrklo ve mně. Na tohle jsem nebyl připravený. „Co blbneš, vole,“ byla moje bezprostřední reakce. Jirka široce rozevřel dlaň, znovu ji zavřel a už objímal nejen koule ale i pytlíka. Příjemně to hřálo.

„To já,“ ozval se Honza „nosím pořádné teplé prádlo“. Otočil jsem se. Honza si rozepínal rybářské kalhoty. V poklopci se objevily tlusté jégrovky s rozparkem uprostřed. „První vrstva, druhá vrstva…“ sáhl do rozparku a vytáhl další kus látky, „… a třetí“. Pod jégrovkami měl ještě bavlněné sportovní boxerky – taky s rozparkem.

„Mě se jen tak nesmrskne,“ dodal, sáhl do štěrbiny v boxerkách a vyndal ptáka, který vypadal docela pohodově.

„No sáhni si, jak je pěkně zahřátej,“ vyzval měl. Přitom zapíchl svůj pohled do mého, překvapením ještě stále obnaženého, rozkroku. Jako paní baronka v reklamě na bankovní půjčku hleděla do rozkroku mladíkovi, který si chtěl půjčit na motorku.

Trochu jsem zaváhal, když jsem ale viděl vilné očekávání v jeho očích, osmělil jsem se. Opravdu, jeho přirození krásně hřálo. Natáhl ruku a taky mě chytil jemně za pytlíka, podobně jako před chvílí Jirka.

„Neboj, my tě umrznout nenecháme. Jirko, jedem zpátky“ Seděli jsme proti sobě a vzájemně si zahřívali svoje pytlíky. Jirka vzal vesla o obrátil ke břehu.

„My totiž taky nemáme ryby rádi, ale zato rádi chodíme do naší rybářské chatrče. Je čas zapojit i tebe.“ vysvětlil mi Honza. ,Bože, co to dělám?, blesklo mi hlavou ale pocit v rozkroku byl příjemný.

Přirazili jsme ke břehu. Ptáci už byli zase uvěznění v kalhotách, zipy a knoflíky zapnuty. Jirka uvázal loďku, Honza odemkl dveře chatky. K mému překvapení bylo uvnitř teplo, až trochu přetopeno. Útulná místnost s malým krbem, velkým roztáhnutým gaučem a závěsem na stěně.

„Tak vítej v království opravdových mužů. Udělej si pohodlí, odlož si, jako doma.“ Poprvé mi probleskla hlavou vzpomínka na mojí žínku, která ještě spí ve vyhřáté posteli.

Sundal jsem bundu, vestu a oteplovačky. Já jégrovky neměl, jen obyčejné trenýrky. Normálně střídavě nosím slipy nebo boxerky, ale trenýrky (zůstaly mi z vojenského přídělu) se mi na rybaření zdály vhodnější. Chyba lávky. Zelené, pomačkané – vypadal jsem v nich asi příšerně.

„Tedy, ty máš muzeální prádlo.“ ozval se Honza. „Můžu si ho taky zkusit?“ Přistoupil ke mně a zručným hmatem byly trenýrky u kolen a vzápětí na zemi. Zůstalo mi už jen triko, z jehož spodního konce vykukoval trochu vyděšený, trochu překvapený penis, následující šourkem, který se v teple hezky rozvinul.

Než jsem se nadál, byl Honza vysvlečený ze všech vrstev prádla, stál přede mnou nahý a natahoval si moje vojenské trenýrky. Trochu odpudivé, ale překvapivě i vzrušující. Čerstvě navlečené trenýrky se začaly nadouvat a zvedat. „Jóó, ty tvoje trencle jsou kouzelný.“ Z nohavice vykoukla špička žaludu a pod ní se vyvalil Honzův pytlík. „No nic, vrátím ti je.“

„To víš, že vrátíš,“ vytanula mi na mysli zase ta vlezlá reklama. Rošťácky jsem sáhnul po trenýrkách a stáhnul je z něj.

Něco se změnilo.

Stáli jsme proti sobě – on nahý, já v tričku, které skoro nic nezakrývalo. Přistoupil těsně ke mně. Pomalým pohybem přetáhl triko přes hlavu a odhodil stranou. Hladil mě na prsou, díval se mi do očí. Přitiskl se ke mně hrudí, chytil za hýždě a přitáhl mého ptáka k jeho nástroji. Instinktivně jsem ho vzal za zadek a také se k němu přitiskl. V našich zduřelých penisech pumpovala krev v rytmu bušení srdce. Přesunul ruce na ramena a pomalu mě tlačil dolů na gauč. Ulehli jsme vedle sebe, objímali se a hladili po celém těle. Vzal můj ocas do ruky a jemně ho mnul – nehonil, jen tak lehce ho hladil. Z toho jemného laskání mi ale stál jako ocelová tyč. Oplácel jsem mu stejnou mincí. Byl jsem šíleně vzrušený a cítil, že už už budu stříkat. Rozpoznal to.

„Ještě moment, nespěchej.“ přestal mě hladit, natáhl ruku k závěsu a rozhrnul ho. Bylo za ním velké zrcadlo.

„Dívej se, no není to vzrušující pohled?“ Civěl jsem na naše vzrušené postavy, péra nám trčela vzhůru silnou erekcí. Začali jsme se vzájemně honit. Už jsem moc nepotřeboval. Na dnešek toho byla až dost. Než jsem se nadál, vystříknul jsem přímo proti zrcadlu. Neskutečný. V nastalém orgasmu jsem se skácel na postel a žmoulal svého cákajícího ptáka. Ne, už nemůžu!!

„Kluci, víte, že já vlastně miluju rybaření?“ oba vybuchli huronským smíchem.